V sobotu
jsme vyráželi asi v 15 hodin. Míra s Kaskadérem dorazili asi ve 14
hodin, tak jsem jim uvařil kafe a pustil instruktážní materiál. Já jsem si
mezitím zabalil a mohli jsme vyrazit. Mezitím volal 2x Karel, který čekal
s bráchou dole. Já jsem měl půjčený auto od strejdy a tak jsme se ještě
dohadovali, jakým pojedeme. Nakonec jsem jel já a Mírou jedním a Karel, Martin
a Kaskadér druhým. Cestou jsme s Mírou probírali co je nového a jak
zabijeme Čoldu, který měl přijet a dovést dýmovnice a nakonec se na nás
vykašlal. Když jsme dorazili na místo určení, tak jsme si vlezli ke Karlovi do
auta a vyrazili se kulturně vzdělat. Asi za další hodinu jsme se rozhodli, že
se pojedeme podívat na tábor a zjistit co a jak. Když jsme přijeli na plac nad
táborem a začali ho pozorovat, tak vylezla kuchařka a ptala se nás, koho
hledáme a že návštěvy se ohlašují u ní a Karel na to: „My víme, my se koukáme
na tábor.“ A když se to takhle opakovalo 2x, tak jsme sedli do auta a jeli
pryč. A protože se přiblížila 18 hodina, tak jsme se rozhodli, že si zajedeme
na večeři a tak jsme jeli do Chábor. Tam jsme se domluvili co a jak. Po jídle
jsme se vrátili k mému autu a tam jsme se rozešli. Já a Míra jsme se šli
podívat na nástup (samozřejmě skrytě) a ty tři šli dolů za kulturou. Po nástupu
jsem se od Míry dozvěděl, že někde za kopcem býval ještě jeden tábor a tak jsme
se po něm šli podívat. Nakonec jsme ho objevili a po dalším průzkumu jsme
objevili ještě jeden a pak už jsme šli za ostatníma. Když jsme tam dorazili za
klukama, tak jsme si dali pití a když jsme jim řekli o těch táborech, tak se na
ně chtěli jít podívat a tak jsme šli. Cestou jsme probírali strategii na
přepad, ale stejně jsme nic nevymysleli. U tábora jsme byli málem odhaleni
instruktorkou, která si šla tajně zakouřit, ale nakonec to dobře dopadlo. Po
téhle zkušenosti jsme se rozhodli, že se radši půjdeme připravit, ubytovat a
namaskovat. Když jsme dorazili k autům, tak jsme si vzali věci, odložili
jsme věci, které nás mohli prozradit jako např. klíče atd… a vyrazili jsme. Na
kraji pole jsme se rozložili a někteří se začali připravovat a někteří jen tak
válet. Po chvilce jsme o kus dál zaslechli nějaký hlasy a tak jsme se rozhodli,
že se věci necháme radši v autě a tak jsme se vydali na cestu zpět. Když
jsme se u aut chtěli začít maskovat, tak jsem zjistil, že kamuflážky někde
vypadli a tak jsme se je s Mírou vydali hledat. Nakonec jsme je našli a
k tomu i Karlovi rozsednutý brejle, tak jsme se začali hrozně tlemit a pak
už přišlo na řadu maskování a rozdělování munice. A protože bylo teprve něco
málo po půl jedenáctí, tak jsme sedli do auta zajeli si za kulturou. Když jsme
tam přijeli, tak z nás měli všichni srandu (anebo respekt). Objednali jsme
si pití a pak jsme si ještě jednou prošli plán a pak už jsme kecali o všem
možným. Když se přiblížila půlnoc, tak jsme zaplatili a vyrazili na přepad.
Když jsme zaparkovali auto a vydali se k táboru, tak jsme zjistili, že je
tam ještě dost živo i v takovou noční dobu a tak jsme asi hodinu vyčkávali
a když se to ani potom neuklidnilo, tak jsme se stáhli zpět k autům a
rozhodovali se co dál. Nakonec jsme se dohodli, že se trochu prospíme a přepad
podnikneme až nad ránem. Domluvili jsme se, že budeme vstávat ve 4 hodiny,
takže nás čekali jen 3 hodiny spánku. Já jsem si ještě v klidu zakouřil a
pak už jsem se taky pokoušel o spánek. S Mírou jsme ještě chvíli kecali a
pak už jsme to taky zabalili. Ve 4 hodiny Mírovi zazvonil budík a tak jsme se
probrali a Míra pak vylezl a začal kecat s Karlem, který si myslel, že
ještě spím, měl smůlu. Já jsem si ještě v klidu zakouřil a pak už jsme mohli
vyrazit. Já jsem šel s Karlem, měli jsme za úkol zmocnit se špalku, který
byl vedle stožáru a Míra šel s Martinem a Kaskarérem. Na přesun
k místu určení jsme měli asi 20 minut, takže to bylo v pohodě. Když
jsme tam dorazili, tak jsme měli ještě asi 5 minut a tak jsme se rozdýchali a
dohodli se, že já půjdu pro šlapek a Karel zahájí palbu. Když nadešel čas, tak
jsme vystartovali z úkrytu a hlídka z toho byla pěkně vyděšená, takže
nebyl problém vzít špalek, odběhnout kousek dál a pak už v klidu dojít
k autu. Když jsme byli u aut, tak jsme zjistili, že nám chybí Kaskadér a
tak jsme se po něm šli podívat, ale bezúspěšně. Když jsme se vrátili
k autu, tak už tam byli instruktoři z tábora a dělali docela rozruch,
že jsme je vzbudili. Míra se s nimi znal, takže to uklidnil a domluvil
vrácení šlapku a pak už vedoucí odešli zpět do tábora. My jsme se asi po hodině
rozhodli, že půjdeme hledat Kaskadéra a tak jsme vyrazili. Když jsme dorazili
k zatáčce, tak už jsme viděli Kaskadéra, jak si to v klidu mašíruje
proti nám. A když jsme se ho ptali, kde byl, tak si hrál na partyzána. A
protože jsme nevěděli co s časem, tak jsme si šli sednout nad tábor, aby
na nás viděli. Za chvíli po tom směrem k nám vyrazila instruktorka
s hlídkou, aby si nás prohlídli. A při té příležitosti jsme se dozvěděli,
že Míra má tři nohy. Z ničeho nic začalo poprchávat a tak jsme vyrazili
zpět k autům. Tam jsme se rozhodli, že si zajedeme na kafe a tak jsme
vyrazili směrem k Dobrušce. Když jsme dorazili do Dobrušky na benzinku,
tak si nejspíš mysleli, že je to přepadení. Všichni jsme si dali kafe a já
s Karlem i bagetu. Po dopití kávy jsme se vrátili do Podbřezí. A protože
bylo teprve 7 hodin, tak jsme si sedli a kecali o všem možným, až jsme se
prokecali k 8 hodině. To bylo znamení, že už je tábor vzhůru a tak jsme
vzali špalek a šli jim ho vrátit. Když jsme scházeli k táboru, tak se
děcka strašně divili, že máme jejich špalek. Když jsme ho vrátili na původní
místo, tak se ještě Míra zakecal s vedoucíma, co šli zrovna na snídani.
Když jsme dorazili zpátky k autům, tak jsme vyrazili směrem na Náchod.
Míra jel zase semnou a už jsme se bavili o dalším přepadu. A když jsme
zhodnotili úspěšnost tohoto přepadu, tak jsme došli k závěru, že ač nás
mělo být asi o 10 víc, tak ve 4 + Kaskadér to šlo. Když jsme dorazili do
Náchoda, tak jsem se rozloučil s ostatníma, Míra si přesednul ke
Kaskadérovi a tím skončilo PŘEPADOVÉ KOMANDO HADR (alespoň prozatím).