Teplicko - adršpašské skály

Do skal jsme vyrazili asi o
půl deváté ráno a přemýšleli jsme kudy povede naše trasa.S tim jsme si ale brzy
přestali lámat hlavu,protože jsme měli co dělat abychom se udrželi na
nohou,protože to pěkně klouzalo.Nakonec jsme se vydali směrem k Adršpašskému
jezírku.Po chvíli chůze jsme došli k Stříbrnému pramenu.Tam jsme se rozhodli,že
si dáme první zastávku na jídlo a udělali si čaj.Po jídle jsem se rozesmutněl,že nemám holku,protože mi Míra
vyprávěl jak je na roztrhání.Chvíli sice Mírovi dalo než mi to rozmluvil,ale
nakonec se mu to přece jen povedlo.Po troše vzrušení jsme sbalili liháč,ešus a jídlo a rozhodli jsme se že budeme
pokračovat.Potom co jsme nabrali nové síly jsme šli celkem rychlím krokem,ale
to jsme ještě netušili co nás ještě čeká.Po chvíli cesty jsme narazili na
vyšlapanou pěšinku vedoucí kamsi do kopců. Po krátkém dohadování jsme se rozhodli,že to prozkoumáme(což se
ukázalo jako špatné rozhodnutí).Provedli jsme velmi obtížný a nebezpeční
výstup,tak jsme zjistili,že se po této stezce dostaneme nejspíš na Sibiř.Cesta
dolů byla o něco rychlejší(nejspíš proto že jsme běželi).Po návratu se začala
projevovat únava a opět hlad.Obojí jsme přemohli a pokračovali v našem putování.Asi po hodině náročné cesty a s několika drškopády a ještě více málem pády jsme došli k Adršpašskému jezírku.Bylo sice
vypuštěné,ale led a sníh tam byl.Po krátké procházce jsme se vrátili k
rozšipníku a pokračovali po naší původní trase.V letním obdobý by následovali
schody,ale před námi byl jen hrbatý kopec,který schody nepřipomínal ani při nejbujnější fantazii.Po jeho
zdolání se před náma oběvil další problém.Nemohli jsme se vejít do průrvy mezi
skalami.Ne proto že by byla tak úzká,ale proto že jsme měli tak široký
ramena.Když jsme zdolali i tuto obtížnou část našeho putování za poznáním a
dobrodružstvím,tak nám vyhládlo natolik,že jsme se museli najíst(hlavně
Míra).Po menší svačince,kterou jsme si původně chtěli opéct jsme ještě chvíli
odpočívali a diskutovali o životně důležitích
problémech(holky,alkohol,atd...).Nakonec jsem se dozvěděl,že Míra,než mě potkal
a začal se semnou jezdit na čundry,tak skoro vůbec nepil(alkohol),takže jsem ho
zkazil.Po této informaci jsme se rozhodly pokračovat směrem
k Adršpachu.Cestou jsme se ještě párkrát sklouzli,párkrát si dali na
kokos.U velkého vodopádu jsme potkali skupinku Německých turistů,kteří nás
považovali za pár bláznů nebo žoldáků,to nevíme.Cestou k pískovně jsme
potkali ještě pár lidí a všichni na nás koukali úplně stejně.Po příchodu do
Adršpachu jsme měli asi 1,5 hodiny času,tak jsme se stavili v pivnici se
trošku ohřát.Když jsme přišli na nádraží a čekali na vlak,tak jsme si udělali
klouzačku,aby byla trochu sranda.