Noční přechod Broumovek

Tentokrát jsme vyráželi o něco později a pro změnu nás vezl brácha autem. Když jsme
přijeli k Mírovi, tak bylo asi 20 hodin, ale odjížděli jsme až asi ve
20:30, protože si musel ještě zabalit a nandat tkaničky do kanad. Protože
začalo pršet a Míra říkal, že by chtěli podniknout noční přechod, tak jsme se
nechali odvést do Hlavňova k rybníku. Když jsme si vystoupili a vydali se
směrem k převisu, tak jsme na Hrázi potkali Karla, jak ji tam
v klídku vykuřoval (prej aby odehnal komáry) a popíjel Krakonoše. Chvíli
jsme s ním kecali a pak jsme si šli odnést věci pod převis. Cestou mi Míra
řekl, že Čolda je v Brně a přijede až ráno. Cestou zpátky jsem se
dozvěděl, že Míra loví baby přes net. Karel mi 2x volal a ptal se mě, kdy
dorazíme a tak jsem mu řekl, ať nám objedná pivo, že už jsme na cestě. Když
jsme s Mírou dorazili, tak jsme měli piva připravený. Chvilku jsme jen tak
seděli a kecali o tom co je novýho a pak mě Karel s Mírou začali učit
Rumovou vílu. Když jsem potom navrhl, že rozjedeme panáky, tak Karel byl proti.
Po chvíli přemlouvání už jsme měli objednáno. V příštím kole jsme
objednali pro servírku a takhle to šlo až asi do 2 hodin, kdy jsme zaplatili a
šli si odpočinout. Karel udělal od minule pokrok, baterku sice neměl, ale
koupil si spacák a co je hlavní, koupil si hamaku. Když jsme ulehli, tak jsme
ještě chvíli kecali a pak už jsme šli spát. Když jsme ráno vstávali, tak už tam byl i Čolda, který
dorazil kolem 8 hodiny, ale to my jsme ještě spali. Po chvíli převalování jsme
vylezli a rozdělali oheň. Karel nám hned po ránu začal předvádět striptýz, ale
měl smůlu, nikdo nezabral. Když jsme se probrali natolik, že jsme si uvědomili,
že máme hlad, tak jsme si začali dělat snídani a začali jsme  probírat denní program.
Nakonec jsme se dohodli, že se zajdeme podívat na Hvězdu a vezmeme to přes
Bagounov. U studánky jsme do feliny a mohli jsme vyrazit. Cestou jsme se bavili
převážně o přepadu, který domlouval Míra na jejich skautském táboře. Když jsme
došli k řetězům, tak jsme byli zpocení jako ……., protože počasí se nám
opravdu vydařilo (možná až moc). U řetězů jsem pořídil nějaký divný materiály a
pak jsme pokračovali. Po příchodu na Bagounov jsme si dali malou pauzu, ve
který Čoldovi volala nějaká baba o které  jsme se později
dozvěděli, že je hnusná jak noc a možná ještě horší. Po chvilce oddechu jsme se
vydali na strastiplnou cestu na Supí koš, kam jsme po strastiplné cestě nakonec
dorazili. Výhled byl skvělí, akorát jsme byli naložený ve vlastním potu. A
protože jsem byl jediný, kdo měl co pít, tak mi to ostatní samozřejmě vypili.
Když jsme sešli z vyhlídky, tak jsme potkali asi 15 člennou skupinku
pavouků a měli jsme z toho samozřejmě výtlem. Naše další kroky nás dovedli
na Hvězdu, kde jsme se zastavili u stánku. Já s Karlem jsme si dali nealko
a Míra s Čoldou si dali pivo, ale to ještě nevěděli, že točej Opata. Když
jsme se usadili u stolu, tak Míra s Čoldou začali nadávat jak je Opat
hnusný pivo, jestli se to tak dá nazvat a měli co dělat, aby ho vypili. Když
jsme zjistili kolik je hodin, tak jsme se vydali k převisu si udělat oběd.
Vzali jsme to zkratkou, takže jsme tam byli za chvíli. K obědu si každý
udělal co mu  přišlo k chuti a po obědě jsme
se rozhodli, že budeme odpočívat. Já, 
Míra a Karel jsme šli nad převis si
natáhnout hamaky a Čolda si pod převisem roztáhl celtu.My s Mírou jsme si
je natáhli jako obvikle a  Karel šel
někam pryč. Když jsme se konečně uvelebyli, tak jsme vytáhl mapu a začal
jsme  Mírovi ukazovat trasu nočního přechodu.
Po chvilce dumání nám to přišlo moc dlouhý a tak jsme to začali zkracovat. Z původních  22 km jsme to zkrátili na 4 – 6 km, že uvidíme jak se nám bude chtít. Po válečné poradě jsme se začali opalovat, ale
to netrvalo moc dlouho, protože slunce zalezlo za mraky. Asi v 16 hodin
jsem dostal chuť na kafe, ale byl jsem línej si ho uvařit, tak jsem se rozhodl,
že si skočím na Hráz. Míra s mím nápadem souhlasil a tak jsem prozvonil
Karla a sešli jsme dolů pod převis. Za chvíli se přiřítil Karel, kterýmu se náš
nápad taky líbil a tak jsme vyrazili.Čolda s námi nešel, protože spal a
tak jsme ho tam nechali. Cestou na Hráz jsme potkávali nějaký běžce, kteří tam
probýhali a tak jsme si říkali, že to musej bejt nějaký blázni, když 
v tomhle vedru běhaj. Na Hrázi bylo samozdřejmě plno a tak jsme si museli sednout na terasu, kde na náspařilo
slunce. Já s Karlem jsme si objednali nealko a Míra opět pivo a všichni
tři jsme si dali kafe. Asi po hodině jsme volali Čoldovi, ať za námi dorazí až
se vyspí. Mezitím jsme Karlovi vylíčili náš plán s nočním přesunem a tak
jsme se na to začali psychicky a fyzicky připravovat.Když dorazil Čolda, tak
jsme byli z toho sluníčka tak unavený, že jsme noční přesun odvolali a
místo toho jsme se přesuuli k Doležalům. Cestou jsme si z Čoldy
udělali srandu, že pak bude na Hrázi čekat Bohunka. U Doležalů jsme se usadili
a když jsme si chtěli objednat, tak jsme se dozvěděli, že došel Primátor a tak
nám nezbylo nic jinýho než si dát Budvara a k tomu jsme si objednali i
karty na žoliky. Když nám donesli karty, tak jsme si je museli nejdřív přebrat
a potom jsme mohli začít hrát. Po dopití jsme si objednali další a k tomu
i jídelní lístek. Když jsme měli vybráno, tak jsme se dali zase do hraní, ale
za chvíli vylezl kuchař a ptal se mě a Míry jak moc pikantní jídlo chceme a tak
jsme mu řekli, že tak akorát. Po chvíli nás karty přestali bavit a tak jsme
začali kecat o blbostech. Když nám donesli jídlo, tak jsme se do toho hned
pustili, až se nám dělali doule za ušima. Po jídle se nás kuchař ptal, jak nám
chutnalo a tak jsme mu řekli, že to bylo výborný a byla to pravda. A protože
neměli Primátora, tak jsme zaplatili a vypravili jsme se zpátky na Hráz. Cestou
byl Čolda pěkně vyjukanej z toho, že tam potká Bohunku. Když jsme tam
darazili, tak tam opravdu byla a Čolda z toho byl pěkně na nervy. Ve vnitř
bylo plno a tak jsme si sedli venku. Asi po hodině pronesl Čolda hlášku roku:
„Nejvíc je vožralej Martin, potom Karel, pak Míra a já jsem nejstřízlivější“ a
tomu jsme se museli smát. A pak přišla na řadu Rumová víla a s ní i
panáky. Asi ve 21 hodin jsme zase dostali hlad a tak jsme si chtěli objednat
smažák, ten neměli, tak jsme to změnili na řízek, ten taky neměli a tak jsme si
dali brambůrky. Po jídle jsme si všimli, že se uvolnilo místo pod oknama a tak
jsme se přesunuli blíž ke zdroji. Po setmění se Míra, Karel a Čolda rozhodli,
že se půjdou vykoupat. Já jsem řekl, že
to s tou hygienou nebudu přehánět a radši jsem hlídal stůl a věci. Ješte
než odešli, tak jsem se zeptal, kdo si dá kafe a tak jsme je objednal. Když se
kluci koupali, tak jsme stihnul dostat košem. Když se vrátili, tak jsemzjistil,
že se Karel nekoupal. Asi o půlnoci se uvolnilo místo vevnitř a tak jsme se
domlouvali, jestli se znovu přesunem, ale Čoldovi se moc nechtělo a tak jsme
zůstali venku a pokračovali v debatě o ničem. Asi po půlhohině jsme se
nakonec přesunuli dovnitř. Když se přiblížila 2 hodina, tak jsme zaplatili a
v klídku jsme si dopíjeli pivko. Ještě než jsme odešli, tak jsme se
stavili u výčepu na panáka, abychom nekulhali a pak už jsme vyrazili
k převisu. Když jsme tam dorazili, tak jsme hned ulehli a po chvilce
usnuli. V neděli jsme vstávali asi v 9 hodin a začali si dělat snídani. K té jsme si chtěli udělat párky
co jsme něli od pátku, ale zjistili jsme, že měli návštěvu a tak jsme je hodili
do ohně místo polínek. Čolda si mezitím zbalil a chystal se 
k odchodu. Když jsme se ho
ptali, proč nejede s námi, tak řekl, že spěchá do Brna, ale mi jsme věděli
proč spěchá. Míra si mezitím zapnul mobila a chytal signál, ale moc se mu to
nedařilo. Když Čolda odešel, tak jsme si sedli k ohništi a kecali. Asi o
půl jedenáctý se na druhý straně rokle objevil nějaký pavouk s motorovkou
a začal tam dělat bordel a tak jsme se domlouvali, kdo mu půjde vylejt benzín.
Nakonec z toho sešlo a radši jsme se dali do balení, abychom byli
připravený k odchodu. Ve 12 hodin jsme vyrazili k Polici. Když jsme
došli k Hrázi, tak Karlovi volal táta jestl ipřijede na chatu a když mu
řekl, že jde na vlak, tak mu táta řekl, že pro něj přijede. Takže jsme
v tom s Mírou zůstal opět sami a pokračovali jsme směrem
k Polici. Kryž jsme došli do Police, tak jsme se stavili v cukrárně
na zmrzlinu. Pak jsme pokračovali do Žďáru na vlak. Tentokrát jsme nemuseli
nikam spěchat a tak jsme šli v klídku. Když jsme došli na nádraží, tak
jsme zjistili, že snad poprvé na vlak čekáme a nemusíme dobíhat. Ve vlaku byl
zase nějakej úchyl, kterej nás otravoval v tunelu, jinakbyl klid.

bylance nočního přechodu: „Nutno opakovat“