Naše další výprava začínala poněkud jinak.Pátek byl ten pravý den na zahájení.Jako
obvykle přijel do skal parťák Martin,jelikož jsem měl odpolední,tak jsem jel
z Hronova až téměř o půl jedenácté z Hronova.Setkat jsme se měli až
v okolí převisu.V okolí říkám proto,že Martin byl zatím sám a co kdyby mu
bylo smutno a šel do hospůdky a já než tam dojdu,tak bych ho jen tak lehce
nenašel.

Vystoupil jsem z vlaku,utáhl popruhy a se sušenkou u pusy jsem se vydal do skal,přesněji
řečeno pod převis.Nebylo světlo a tak jsem měl s sebou baterku,kterou jsem
stejně nepoužíval.Teplo moc nebylo,ale po pár minutách jsem byl spocenej jako
tlusté prase,které se potí.Netrvalo dlouho a přecházel jsem pole,které
rozděluje Polici s údolím okolí vesnic a samozřejmě převisu.Téměř na konci
jsem potkal nějakou postavu,po chvíli jsem se dozvěděl,že je to Martin.Přidal
se ke mně a šli jsme pod převis.Už bylo pozdě,tedy alespoň myslím,opekli jsme
si párky a zapili je.Samozřejmě že obvyklou tekutinou.Potom jsme šli spát.

Další den to nevypadalo dobře.Počasí bylo strašné.Pěkně pršelo a slunce bylo
v prde…Už zde padali návrhy,že pudem domů.Ale v tom se to
stalo,počasí se náhle změnilo a nálada byla hned lepší.Najedli jsme se a
s plným žaludkem jsme se vydali na obhlídku okolí.U rybníka jsme se
posadili.Všimli jsme si dvou slečen,které seděli přímo proti nám.Po chvíli se
zvedli a směřovali do blízkého leso-křoví.Vydali jsme se za nimi.Hledali jsme
jako blázni,ale nikde nikdo.Zanechali jsme tam svoje identické části a vrátili
jsme se zpět.Posadili jsme se o kus dál a sledovali jsme celkem poklidnou
hladinu,která se hemžila hřbety kaprů nebo to byli každopádně ryby.Naproti
skákali do vody nějací blázni(nahatý),ale byli tu i odvážlivci kteří se koupali
i v oblečení,sice nedobrovolně,ale na tom nezáleží.Potom jsme se vydali
zpět pod převis,kde jsme se chtěli najíst.Těsně prěd finálním kopečkem jsme
spatřili několik postav na opačné straně hřebenu skal.Rychle jsme vyběhli nahoru,kde
jsme se najedli.Něco jsme zaslechli,a tak jsme vylezli na šutr prěd vchod,kde
jsme spatřili početnou skupinku turistů vedenou určitě zkušeným blbem.Nasadili
jsme potřebnou výbavu a vyšli jsme na průzkum.Chvíli jsme sledovali právě
jdoucí skupinku,to ale nebylo vůbec zajímavé,a tak jsme se rozhodli sledovat
nebo alespoň najít ty osoby,které jsme při příchodu zahlédli.Šli jsme vrchem.V
místech,kde jsme je asi viděli jsme oběvili místo,které bylo dobře ukryto mezi
skalami.Šli jsme dál.Téměř u dalšího převisu,kde se oni nacházeli jsme uviděli
někoho,jak odchází.Určitě to byl jeden z nich.Sestoupili jsme dolů na
cestu ze které jsme vylezli na druhou stranu rokle.Skoro nahoře jsme našli flek
ze kterého bylo vidět přímo na ně.Byli to nějací trempové-spíš turista a turistka.Sledovali
jsme je,za chvíli začalo pršet.To nám vůbec nevadilo,protože jsme si natáhli
ponča a seděli vesele dál.Martin dostal nápad,že bychom mohli zkusit je
vyrušit,abychom zjistili jestli jsme vidět.Nejprve hodil dolu ze stráně menší
klacek.Odpověď byla žádná.Po chvíli oběvil poněkud větší větev která skončila
stejně jako první.Odpověď byla stále nepostačující.Martin se nakonec naštval a
popadl kus stromu,který shodil dolu do rokle.Rachot byl pořádný,praskaly větve
a ohýbaly se stromy.To už vzbudilo pozornost.Jeden z nich vylezl před převis a
rozhlédl se po okolí.Pohledem zamířil i přímo proti nám.Ale marně.Nemohl a taky
nás neuviděl.To jste potom měli vidět tu rychlovku.Za pár vteřin stáli zkaleni
u vchodu a scházeli na stezku se slovy-to jsou tady nějaká velká zvířata.Neváhali jsme a rychle jsme seběhli dolů a zamířili jsme obhlédnout ten flek.Nic jsme tam nenašli.Ještě jsme se ujistili,že
odcházejí a potom jsme seběhli dolů na cestu a snažili jsme se je sledovat.Po
pár krocích jsme uslyšeli nějaké zvuky.To jste měli vidět tu rychlost.Po pár
vteřinách jsme jako zkušení mariňáci vběhli do hustého lesa,kde jsme sledovali
přicházející.Byly to nějáké děti.Sešli jsme dolů.To ale přicházela další
skupinka lidí.To už byly jedni z nich.Nenápadně jsme pokračovali dál po
cestě,někdo seděl nahoře a pozoroval nás.Za rohem jsme vběhli mezi skály a
snažili jsme se jim dostat do zad.Velmi rychle jsme se dostali naproti našemu
převisu a chvíli sledovali jestli tam někdo nesedí.Po průskumu jsme rychle
vběhli pod převis.Tam jsme chvíli probírali budoucnost obchodů atd.Potom už
naše kroky směřovaly přes vršek skal směrem k nepřátelům a končili v nedaleké
hospůdce.Zde jsme seděli zatím u prvního.Dostali jsme chuť na broskvovku,která
byla až u batohů pod převisem.Po dohodě jsme šel pro ní.Ale ještě před tím jsme
uviděli něco nečekaného,kolem nás prošli oni zmiňovaní trempové.Samozřejmě nás
nepoznali.Něco po půl hodině jsem se vrátil i s flaškou.Nemohu říci že bych se
bál,to ne,ale řev krávy v temném lese a praskající větve se kterými si hrál
chladný vítr a ke všemu šum stromů a přelévající se voda udělali své.Při druhém
pivu,přesněji řečeno Martin ho šel obědnat a já sem si přisedl k těm
trempům.Měli kytaru,takže jsme se moc nenudili.Ne že bychom jinak neměli co
dělat,ale občas něco poslechnout nikomu neuškodí.Teplo moc nebylo.Také co
chcete kolem jedenácté u vody.Troch jsme pokecali,vypili pár dalších kousků a
po rozloučení jsme šli zpět pod převis.Pozor,samozřejmě jsme i zaplatili.Nevím
už ani jestli jsme si rozdělali oheň-jo teď jsem si vzpomněl.Při ohni jsme si
rozbalili věci a šli spát.Další den ráno jsme si udělali něco k jídlu a
pokecali.Po zabalení jsme se vydali na nádraží do Žďáru.A aby ta cesta nebyla
tak snadná,tak nám do toho začalo pršet.My jsme byly ale připraveni.Při rychlé
chůzi a s pončama na sobě nám bylo teplo,ale byly jsme suchý.Času jsme neměli
příliš.Ale naše rychlost byla tak akorát.Po zakoupení jízdenky jsme čekali pár
minut na příjezd vlaku.Takto končí naše další výprava.Ještě za zmínku stojí
událost která se stala při odchodu z hospody.Velice se nám tam zalíbily
půllitry Krakonošského piva10°,které skončili v kapse a později doma.