canc z broumovek od Čoldy

Vandr Broumovky – jaro ( 28. – 30.5.2021 )

 

28.5.2021

Psát o tom, že jsme zase po hodně dlouhé době vyjeli ven je úplně zbytečné psát. Náš poslední vandr se odehrál na konci prázdnin  2020 s dětmi v Roverkách. Odpískali jsme podzimní i tradiční výroční vandr v zimě kvůli státním opatřením v rámci SARS COVID 19,  který doufám byl poslední pandemií v našich životech.

No ale jakmile to podmínky dovolili, tak jsme neváhali, s Mírou a naplánovali nejbližší termín a vyrazili jsme do naši tradiční oblasti na Broumovky. Škoda,  že se nemohl zúčastnit i pard Marth kvůli dlouhodobější zdravotní indispozici, ale slíbili jsme si,  že na něho nezapomeneme a bude s námi aspoň v duchu na dálku a my mu bohatě budeme připíjet na zdraví ( což jsme rozhodně dodrželi J.

Takže po domluvě,  kterým vlakem se dostaneme na místo srazu v Náchodě,  chvíli po obědě,  parkuji auto před Olomouckým nádrem a zrychleným krokem jdu k pokladnám koupit lístek. Stíhám to tak tak, po zmatcích najít to správné nástupiště po chvilce přijíždí Ex  Ostravan a já usedám do prázdného kupé, napiju se vody a pouštím Wifi, která překvapivě dobře funguje. Dávám Mírovi vědět co a jak a pouštím nějaké to video z lesa aby utekla cesta. V Třebové přistoupilo několik lidí a po 10 minutách už jsem přestupoval v Chocni do spěšňáku směr Náchod. Vlak byl narvaný, takže končím v posledním vagoně vedle kol i dalšímch cestujících.

Cesta ubíhala, pívo na cestu jsem chtěl dát až s Mírou, takže jsem hleděl na krajinu a železniční infrastrukturu a přemýšlel jak moc se trať změnila za tu dobu co zde jezdím za pardama  na vandr. Sem tam jsem pomohl ženským s kolem a mohl si vybarvit modrý čtvereček života jak s foglarovek.

V Náchodě jsme byli na čas a já si koupil v lokálním  Pointu  Colu a žvejky, páč už byla opravdu žízeň. Vlak přijel, Míra zabral místa předem a po přivítaní a zalomení palců jsme po chvilce lovení pítek mohli  KONEČNĚ připít pivkem s pivovaru Ničitel na zdár našeho vandru. Za cestu do Žďáru do nás zahučel a my se těšili až vypadneme s plného vlaku na čerstvý vzduch.

Na peróně jsme cvakli první fotky, nechali odjet vlak a přišla chvíle na přípitek tradičním nápojem co vozíme na vandry . Pochlubil jsem se Rumem Barceló, ale Míra Mě překonal  Mout Gayem ( alespoň co se týče ceny, napsat že můj se vypil do poslední kapky a  Míra si svůj odvážel domů poloplný je asi taky taková utajená tradice co J ). No ale páč jsem měl ještě Colu, kterou jsem sebou nechtěl tahat takže jsme tam určitě přes 40 minut stvrdli. Dali Ruma a po sdělení, že zítra dorazí Karlos jsme se pomalu vydali na cestu.

Chtěl jsem Mírovi ukázat novou hospůdku ve Žďáru a cestu co jsme společně ještě nešli a tak se také stalo. Zakotvili jsme ve Žďárské  hospůdce a dali si vychlazený Primátor. Byl dobrej,  tak padlo rozhodnutí tu chvíli zůstat. Asi po druhým pivu dal Míra teplý jídlo, první toho dne a začalo pršet. Byli jsme tu,t dokud nepřestalo pršet. Po sedmé a něco jsme odcházeli s tím, že dalším postupovým místem bude Penzión Pod Platanem a těšili jsme se na Jirku.

 Tak nějak po osmé jsme už byli v Hlavňově a prošli  otevřenou hospodou Na Hrázi a mířili k Jirkovi. Jaké bylo naše zklamání,  když bylo zavřeno. Zklamaně jsme se vrátili na Hráz a nechali si načepovat dva Primátory, páč už zavírali. Postávali jsme na zahrádce a kecali s místnimi, byla celkem kosa, neobvyklá na tento měsíc a se soumrakem se vydali na Doupata, kde jsme hodlali přenocovat. Ještě vodu ze studánky a za chvíli  jsme stáli na Doupatech.

Místo čisté, ale bez dřeva, což jsme sice napravili, ale jak bylo mokro, moc nám to nehořelo a špekáčky jsme jedli polosyrové. Dali pívo, rum a pomalu zapadli do spacáků a zalomili to krátce kolem jedenácté.

Tím končil náš první den vandru  a vypadalo to zatím velmi dobře pro nás.

29.5.2021

Po noci, kdy jsem střídavě byl vzhůru a spal,  jsme se vzbudili do příjemného dne. Páč měl přijet Karlos, tak plán byl potkat se dole u lesácké boudy, kde jsme chtěli dát snídani a udělat hygienu.

Vybali jsme snídani, každej si udělal čaj a něco po studenu k tomu, nesmělo chybět pivko a samozřejmě  RUM. Tento rok byl co se týče ceny a chuti vůbec nejúspěšnější, musím říct.

Nikam jsme nespěchali a po několika peripetiích kde že jsme, se vynořil Karel. Konečně vypadal trochu čundrácky díky Mírovi,  který ho vybavil do přírody a my se za něho nemuseli stydět. Dal si s námi lahodného moku a protože tohle nebyl vandr chodící, bylo rozhodnuto jít na Hvězdu a ochutnat tradiční velmi chutný a svérázný nápoj, který tak chutná bývalému parťákovi Martinovi.

 U studánky jsme doplnili vodu, pozdravili turisty a vzali to klasicky přes Bagounov. Cesta byla náročná s báglama a občas po tom Covidu jsem nestihal s dechem  a tepovka mi co chvíli vyskočila na samou hranici infarktu. Ještě kochačka na skalách a už jsme tam byli. Přehnal se lehký deštík  a já udělal  zápis do Kempovky, kde jsme našli naše staré zápisky, které aspoň mě velice potěšili. Po hltu rumu jsme přes krleš a Orlí hnízdo došli na červenou značku , kde se to klasicky začalo hemžit turistami a nezbednými dětmi.

Po chvíli už jsme stáli na Hvězdě a všude kolem lidi. Všichni tři jsme vzali zavděk Opatem a párkem s udírny, pojedli, popili o pozorovali cvrkot okolo nás. Místo dost frekventované, výletnici, turisti a taky dva vandráci v pětadevítce, co jsem s nimi dal řeč. Mladí kluci a šli n přechod Broumovek, dali pívo a konzervu na vařiči. Ještě jedna dívčina prošla, pardům se moc neliblila a padali poznámky na její hlavu ( nebo spíš postavu ). Mě to bylo putna, natruc jsem jí na odchodu zamával a vona taky J. Chtěli jsme někde složit hlavu a kvůli nejistému počasí jsme se dohodli na Velký převis kousek od Doupat.

Vzali jsme to dolů ke studánce a na Hraz, kde jsme konečně dostali čepovaný Primátor a já k tomu limonádu. Na pardy přišel hlad takže kapří hranolky a naložený hermelín to jistil. No nevím, na jídlo to moc nebylo, spíš na chuť, ale pívo moc dobrý akorát obsluha zvláštní, s vandráky se moc nemusela,ale byla aspoň slušná. Jo za Edy to byl jiný pivopád a nálada tady. Kecalo se,  čas ubíhal a my si dávali pěkné po hodně dlouhé době po pivu.

Ale přece se večer nachýlil a my se vydali na převis. Cesta byla celkem fajn, až na stoupání ke skalám, to byl celkem boj. No ale nakonec jsme stanuli na našem fleku co jsme s Mírou byli naposled loni v zimě.

Jaké bylo překvapení, když jsme našli i své dřevo co jsme loni nadělali do zásoby, když se vařil guláš. Takže klasika, voheň, klobásy, maso, prostě kdo co měl a k tomu řádný hlt Rumu a piva co jsme ještě měli.

Zalehli jsme celkem brzo, páč únava se dostavila a my polehali v prostorném převisu. Noc byla kapánek lepší, ale stejně jsem byl občas vzhůru, jak někdo chrápal nebo se jen tak převaloval a sjížděl dolů z karimatky. Jo a taky klasicky chcaní mě vyhnalo nad ránem, ježe já blbec byl líný se zouvat do bot, takže prasácky to vzal ponožkách, Jenže země byla mokrá,  nohy mokrý a tak jsem ve spacáku klepal kosu s mokrýma nohama do rána. Jó přistě to udělám asi jinak, ale kluci říkali, tremping musí bolet.

Ráno bylo ještě hezčí než včera, takže ráno táboření, oheň  a zbytek kdo komu zbývalo. Míra to vzal opravdu zodpovědně, těstoviny Dobrý hostinec a guláš v plechovce slibovali velký gurmánský zážitek, jak jsme posléze dozvěděli. Dopili jsme Barceló rum, pobalili , zbytky a odpadky, uklidili kemp pro další příchozí a na cestu se vydali. Doplnil jsem vodu na cestu domů a Na Hrázi si dali jeden lahodný škopek a Karlos kávičku.

 Pak už jen rozloučení u auta a my s Mírou se vydali úplně stejnou cestou jako v pátek. Těšili jsme se na naši hospůdku ve Žďáru, která měla milou obsluhu a plánovali zde chvíli pobýt. Takže za hoďku a něco jsme dorazili, padlo pár piv, myslím  že tentokráte Radegast ryze hořká 12, no  a pak jídlo z menu. Já plněné knedlíky masem a zelí a Míra dva druhy masa, knedlíku  a zelí. Byly to velká porce a bylo štěstí, že na nádraží to byl jen kousek.

Když se  nachýlil čas odchodu, zaplatili jsme a vydali se na zastávku. Po chvíli přijel plný vlak, takže jsme i se dvěma trampy sedli v zavazadlovém prostoru a pokecali. Byli klasicky jako my v maskáči, marpat kalhoty a zelený košile, škoda, že jsem neudělal s nimi žádnou fotku.

V Náchodě zalomení palců s pardem a vandráky, šup do spěšnáku do Chocně. Míra odjel přes Starkoč do Hradec a já si pelášil vlakem domů. Par minut na přestup do Expresu na Ostravu a zase totálně narvaný rychlík. Seděl jsem na zemi  bylo mi dobře, výhoda toho,  že jezdíme klasicky po čundrech po mnoho let, tak člověku je jedno, že sedí na zemi a nemusí stát. Po sedmé hodině jsem dojel do Olmíka a za dvě minuty byl u auta. Jaká to změna oproti minulým rokům kdy jsme musel minimálně dvě hodiny čekat na autobus.

Domů jsem to vzal přes Penny, koupil holkám nějakou dobrotu a po osmé hodině se s nimi vítal doma. Vandr jsem zakončil teplou vanou a večeří, vybalení nechal na další den.

Dobrý do bylo aspoň já si to žil a kluci určitě také, Budu se těšit na další vandr, tentokráte snad s pardem Marthem. Jó a Martin se už klasicky ani neozval, ani nedal o sobě vědět, což jsme opět komentovali a říkali si, zda to dělá úmyslně nebo už s námi prostě nechce už mít co dočinění.

Napsal Čolda Tobrock.