canc z Brd 2020
Vandr Brdy 2020
3.7.2020
Tak konečně jsme se po dlouhé době dočkali a slibovaný vandr je tu. Úvodem zmíním jen, že tento rok je co se týče pohybu v přírodě poněkud divný a okolnosti nám nedovolili vyjed na jaře tak jako každý rok. Vlastně potom co jsme podnikli tradiční výročák v zimě s Mírou sami dva na ,, Broumovky“, vtrhl do našich životu COVID 19 ( označovaný jako koronavir ) a my jsme byli nuceni omezit aktivity co se týče pohybu a potkávání se nejen skrz vandry, ale i v civilním životě. Bylo to dlouhé a omezení a opatření nebyli vůbec příjemné, naštěstí se situace v červnu zlepšila a tak i my mohli vyrazit po dlouhé době opět spolu do přírody a prožít zase noci pod širákem.
Páč jsem si vzal dovolenou, mohli jsme na Brdy vyrazit v předstihu už ráno a nemuseli se nervovat odpoledními předcpanými rychlíky. V ranních hodinách jsem teda provedl v Olmíku nákup provintu na tři dni a zařídil se tak, aby nebyl hlad, neb jsme stejně po zkušenostech počítali s tím, že se najíme po hospodách co navštívíme cestou. Na druhém nástupišti jsem teda sedl do Slováckého Expresu a bez zpoždění jsem uháněl ku Praze. Míra dával cestou Inko, že uvidí zda bude v Pardubicích stíhat přestup, no ale nakonec to dobře dopadlo a přistoupil ke mně do posledního vagónu. Proběhlo přivítání a předaání proviantu co jsem pro kluky táhl sebou, bylo toho celkem dost a rád jsem si v báglu uvolnil místo. Připili jsme si čundr Radegastem, Míra poprvé okusil Ratar a načli lahvinku kávového speciálu. Cesta utíkal dobře a cestou jsme probírali co a kam se dnes vydáme. Protože Marth měl práci až do odpolede, byl plán se potkat večer v Chlumci v Hasičárně kam on dorazí. My dojeli do Prahy a první nší snahou bylo si zajistit lístky na dopravce Arriva, tak jsme pobíhali po hale a hledali pokldnu, což jak jsme po sléze zjistli bylo naprosto zbytečné. Tak jsme přehodnotili spoj a po poradě si řekli, že to teda dáme na místo výsadku osobáky. Vlezli jsme do ,, Ešusu“ do patra a vlak se rozjel a místy nabíral zpoždění, páč celá trať do Berouna probíhala přestavbou a modernizací na zvýšení max. rychlostí. Dokodrcali jsme se do Berouna a zjistili, že je dost času si dát jedno oresené od cesty. Hnes vedle zhlaví je pivovar Berounský medvěd a tam také jsme zamířili. Musím řct. Že tady se nám líblilo. Okusili jsme dva druhy pivka a převládal spokojenost s kvalitou. Po dopití šup na motorák Regionovu do Lochovic a zde přestup na starou ,,vosemsedesítku“ kde jsme jeli sami dva až skoro do cílové stanice a tou byli Všeradice. Vydali jsme se mírnou chůzu do vsi, kde jsme chli vyzkoušet pivovar Všerad. Bylo pátek do poledni a moc hostů tu teda nebylo. Zatimco jsme si obědnali piva tak jsme se rozhodli, že dáme oběd. Volba byla jasná svíčková a musím říct, že jsme si pochutnali a za tu cenu to bylo moc fajn. Což se třeba o pivu říct nedalo, měli klasiku 11 a pak nějakoý vídeňský ležák, ale nebylo vo vono takže po zaplaení jsme se vydali vstříc Brdům. Čekala nás rovinka do vesnice Podbrdy no a pak jsme už čalo oběvování samotných brdských hřebenů. Šli jsme nazdařbůh po místech kde jsme tušili kempy. Což se také podařilo, když jsme postupně byli úspěšní a navštívili jsme kempy Hobart a taky Hromovku Brdských dobráků kde jsme provedli patřičný zápis do kempovky a uvařili si kávinku. Bylo vedro a mi jsme vzali zavděk stínem a odpočinkem než se plazit do kopce. Tady musím říct, že jsem si vzal premiově ALICI bez kostry, což byl záhul na záda a těžiště teda nic moc, byl jsem furt durch od potu a to prakticky celý vandr. No neva zkušenost do příště a tremping má být o nepohodlí a až u pivka o úlevě. Ozval jsem Marth, že je na cestě do Chlumce, tak jsme zvedli kotvy a vydali se ceszou po vrstevnici na cestu do Hasičárny. Memusím říkat, že na pivo jsme ob velice těšili tak jsme trochu přidali do kroku abychom tam byli co nejdřív. Cestou nás předjíždělo pár cyklistů, proběhla běžkyně a Marth nás popoháněl kde jsme, že už na nás čeká. Seběhli jsme kolem Loužku do vsi a za chvíli už zalomili palce s Marthem u stolu. Vedle seděla nějaká mládež v maskačích, ale kdo to byl jsem nezjistli, ani žádný pokec, prostšnic. S úlevou do naás zapadli pivka od Fabiána a my si zase libovali, že zatím se to dobře odvjí a těšili se na věci příští. Večer pomalu se měnil v noc, dali jsme výbornou klobásu, s Marthem vyčepovali výstroj a já si zase liboval, že jsmem odlečil o něco bágl. Po dopití, bylo rozhodnuto, že zakypíme u Loužku což je taková louže na koupání, Už za tmy jsme s čelovkama odcházeli najezeni a napiti hledat místo k přenocování. Ož se podařilo, vytáhli jsme žďabky a pak už moc nevím, páč jsem usnul. V noci mě zbulila párkrát zima na nohy, neměl jsem kalhoty a jen vložku do ponča, ale vždy jsem to nějak zaspal.
4.7.2020
Ráno bylo nádherně a proběhli nějaké ty rituály, jako snídaně, hledání místo na potřebu, ranní pivko prostě pohoda a klídek. Mírovi se ozval Karlos ( další náš společník na cesty a netramp), že vyrazil za námi a docela se bavili tím, jak ho Míra naváděl přes mobil a měli s toho docela prdel. No snad nás po cestě někde najde, uklidňovali jsme se. Přes Jelení palouky jsme po turznačce vyzaili na Studený vrch, kde mělo být lahvový pivo, káva, občerstvení a tak. S vyplazený jazykem na vestě jsme se doplazili nahoru a jaké bylo naše překvapení , že bylo zavřeno. Ještě , že jsme měli vlastní zásoby a úšklebkem na tváři jsme pozorovali papoušky na kolech co měli tytéž úmysly. My měli vše, pivko, klobásy tak jsme dali pauzu na oběd a na ohnit zapečbuřtli a každý ohřál nějakou uzeninu, K tomu pivko s plechu a nělo to chybu. Po hodině a něco jsme se vydali vstříct Karlovi, co už na nás čekla dole u silnice kam právě dorazil. Po cetě bylodost cyklistů a výletníků, ale tremp zatím žádný, bodeď jo když jsme šli zpět po značce. Proběhlo přivítání a pospi strastiplné cesty od Karlose a my se vydali lo lůna Brd už cikcak neznačenými a lesáckými cesty. Počásí bylo fajn a my cestou na Knížecí studánky travili v pokecu a chůzi jsme cestou hledali studánky svou. Nebyli jsme ale úspěšní a tak jediná naděje zbývali ty Knížecí, Až na Bekovku jsme nikoho nepotkali, ale tady otět provoz jak sviňa a cyklisté se jen míhali. U klád koněčně jsme potkali lidi a vyklubovali se z nich trempi odněkud ze Slezska a mám pocit , že o Opavy. Dali jsme chvilkový pokec odkud a kam, no prostě klasika. Po chli oni šli nahoru na sožec a my ke studánce. Tady jme koněčně nabrazli vodu a dali si oraz a já zavřel na chvili i oči. Napili jsme se,nabrali vodu do felin a zase se nacestu dali. Hned u odbočky Knížech jsem v dalí uviděl povědomé postavy. Že by další trempi ? A vono jo, podle vzhledu jsem poznal Kočvyho a ten byl fakt překvapen, že ho znám jménem, když jsme se neviděli nikdy v životě. Tady jsme se zdrželi patřičně dýl, dali řeč o všem možném. Měl sebou i dva parťáky,jeden byl Dan a druhý nevim, oba zelení asi po včerejším večírku, který se asi protáhl. My keali vytáhli se placatky s pitím, udělali společné foto a pak jsem zalomili palce a rozloučili se a my se na cestu dali. Měli jsme v lánu najít Zlaté dno a to se nám taky podařilo. Musím říct, že je to dobře zašité místo, které na nás dýchlo svou atmosférou. Dlouhou dobu jsme okukovali totémy s placky a pietní místo na prvorepublikové trempy z Brdské zimní armády. Poseděli jsme a udělali si nějakou fotku na pámatku. Pk už zbývala jen cesta do Voznie což byl náš dnešní cíl. Tam jsme také v pozdním odoledni došli. S úlevou jsme shodili bágli na zem a těšili se pivko a jídlo. Restaurace U Rotvíka se jmenovala a už od začátku byla nějaká divná a podezřelá. Už personál a štamgasti na nás dělali dojem, že jsm někde úplně jinde něž jsme chtěli být. A korunu tomu nasadil borec si nechl říkalt Čína. Představil sejako někdo kdo dává dohromady trempský flek Bobrovnu, ale po chli byl dobrý dojem pryč a my se nemohli zbyvit. Furt že dopije a půjde a ono né, furt měl pořebu řešit své problémy a nidko kromě Karlose ho snad noposlouchal. Já z něho měl dost a vůvec se sním nechtěl bavit a vést rozhovor, páč to byl spíš bezdomovec něžčlověk na flek jezdí ho dávat do pucu. Kluci si dali ještě jídlo, nějaký čebačiči s bramborem já nic, no se soumrakem jsme dopili pivka a dali se nacestu někde v okolí rozbít flek na spání. Koněčně se Čína odpojit a my s úlevou šli sami. No prostě jak říkal Míra Koclířov dvě. Už padla tma a my šli cestou kolem dánice a žádné místo nebylo ideální, až jsme došli na okraj Chouzavé a tam sebou praštili o na zem. Já se ještě zdlábl fuňákem páč byl po tom pivu docela i hlad a pak zapadl do žďaráku a do rána o sobě nevěděl. Spalo se mi dobře ani zima nebyla.
5.7.2020
Ráno opět klasika snidaně a upřesnění plánu jak dneska provedem. Vedro už od ráno a zabalení jsme se vydali na anaší další zastávkou byla čničí huba kde jsme ctěli dát oběd a trochu si odpočinout. Vzali jsme to přes osadu Chouzavá a pak blbě zahli, což se ukázalo jako nakonec nejlepší varinata a cesu jsme si zkrátili pře Kytín. Ylo dopoledne, místní hospůdka ještě zavřená a tak jjsme nepohrdli krámkam do měl místní Phong ding dung. Jo jo na ně je spoleh. Zakoupi jsme s Mírou, Karlosem chlazený piva a bavili pozorováním Marth, který si zakoupil energetický nápoj s uzávěrem se krerým si nevěděl rady. Laboroval s tím tak odborně až si prorazil plechovku a a prodavač mu musel dát palstový kelimek aby mus toho něco zblo. No prostě dobrá ostuda a my se smáli a děli si z něj prdel. Vesnice do je fakt hezká, opravená, místní kavárna, pivor oplně opačný dojem než Voznice. Po dopití jsme se vydali zpět na hřeben a mírnou cestou nahoru jsme kolem oběda dorazili do občerstvení U dernerů jinak též Čunčí huba na Rovinách. Zde to je fajn, jen jsme se oávali zda nedostnem první piva z tubek jako minule při našem prvním vandru sem. Naše obavy se ukazali jako liché a za krátkou dobu jsme si vychutnávali čerstvé natočené pivko. Značku asi pardubický Perštejn a ktomu najídlo bramborý salát s řízkem, Mart furt že chce brambory, s čímšž obsluha měla trochu problém, ale nakonec dostal o co si zaškemral. Porce velká a kluci si fali jestě kávu než jsme po hoče a pul vyrazili smrem na sklaku. Tady byla frekvence zdaleka největší něž co jsme zatím potkali. Mraky cyklistů vyráželo skz Brdy na Stožec a někam dál. Furt jsme se těch pár km museli někomu vyhýbat a a dávat pozor. No co vám budu pídat, všichni jsme vyhlíželi stánek u Skalky a já se tětil na další pivko. Bylo tam pár lidí ale fronta žádna, paráda, já se hrnul hned ke stánku a první pokus nic moc, ulovil jsem Kozla a Míra si vykračoval s pivem Skytína. No tohle, tak jsem tam jako druhé posla taky to samý jako on. Chuťově bylo dobré a my dali pauzu a pozorovali crkot kole. Nakonec jsme se zvedli a šli do Mníšku pod Brdy na vla. Mueli jsme sejít krpál dolů a jít přes celý Mníšek na vlakovou stanici. Cestou v Mníšku jsme se zastavili ještě na jedno v Restauraci Káji Maříka, kde jsme si dali skutečně jedno pivo a komentovali přítomnou číšnici pro její zajímavou postavu. Modří už vědí těm, těm ostaním prozradím, že vypadala fakt zvláštně , detaily vynechám.Pak už jen cesta na nádraží kam jsme dorazili tak akorát, kde se křižovali vlaky. Náš vlak tam ještě nebyl,tak jsme okukovali místní čekárnu a musím uznat, že jedna z nejhezčích v republice. Po cvili vlak přijel a my jsme zapdli do Regioovy otevřeli okna a kochali se výhledem ven na krajinu. Trať je veden zajívě ne nadarmo se jéí říká trať Paříž – Dobříž. Cestou jsme dali řeč se štiplískem u ktreho jsme zakoupili jízdenky na zpáteční trasu. To se neobešlo bez komplikací, ale naonec hodili pokec a cesta příjemně kolem Vltavy ubíhala až do Prahy. Zde se odpojil Marth a my dojeli na Přážké hlavní. Zde nákup jídla na cestu domů, nějaké bageta a tak a počkali na vlak k domovům. Sedli jsme do kupéčka a přisedla k nám sympacká dívka se psem. Byla dost pokérovaná, ale celkem jí to slušelo. P Pardubích se odpojili, Míra s Karlosem a jáse bavil zbytek cesty s tím děvčetem se vracelo domů po koupačce v Konětopech. V družném hovoru jsem dorazil do Olomouce a najednou byl opět večer. Ještě mě čekal přestup na bus domů tak jsem v ovyklém přestupním bodě dal dvě pivka na zakončení vandru. Domů dorazil kolem jedenácté a po přivítání vandr zakončil horkou sprchou.
Bylo to moc fajm, nálada byla vynikající, uběhlo to jako voda a já se těšil na blízky vandr který měl proběhnou v Roverkách a opět s dětma, tak joko minulý rok, takže jsme se neloučili na delší dobu. Ale o tom zase dsi dočtěte v dalším zápisu