Jarní východ slunce

Jarní čundr

(24. - 26. 4.2015)

Východ slunce.

 

            Tento jarní čundr začal už v pátek ráno. Původně jsme měli jet k Trollovi na maringotku, ale jelikož neměl čas, tak jsme s parťákem Mírou vyrazili sami. Nakonec jsme se dohodli, že pojedeme do Broumovek a konečně vyrazíme na již dlouho plánovaný východ slunce. K Mírovi jsem přistoupil v Náchodě a jeli jsme do Police. Ve vlaku jsme se potkali s dalšíma trempama a tak jsme se s nimi seznámili a pokecali. Taky vystupovali v Polici, ale šli na opačnou stranu než mi. Nás čekala cesta do Machova a potom dál na Pánův kříž, kde jsme měli plánovaný nocleh. Cestou jsme se zastavili na malé občerstvení Na Mýtě a potom i v Machově. Počasí nám přálo. Sluníčko svítilo a teplota byla příjemná a tak cesta příjemně utíkala. Cestou jsme probírali co je kde nového a jak se daří. Zdrbli jsme i Trolla a přemýšleli jsme jaký je pravý důvod jeho nepřítomnosti. Nakonec jsme dorazili na místo našeho noclehu a tak jsme byli rádi, že jsme na místě a můžeme se v klidu najíst a připravit se na nocleh. Večer jsme si rozdělali oheň a opekli si večeři. Spát jsme šli brzy, protože nás čekalo brzké vstávání.

            Sobotní ráno začalo už po 4 hodině. To se podařilo a tak už za svítání jsme se zabalili a vyrazili na Junáckou vyhlídku na již zmiňovaný východ slunce. Zatím to vypadalo, že bude opět pěkně a bude slunečno.  Dorazili jsme tam s předstihem a tak jsme si v klidu udělali kafe a připravili snídani. Po východu slunce, který se nám líbil jsme vyrazili k našemu dalšímu noclehu, který jsme měli v plánu na Doupatech. Cesta nás zavedla zpět na Pánův kříž a pak jsme pokračovali směrem na Korunu a dál na Kamenná brána a k Hlavňovu. Cesta utíkala příjemně. U pramene jsme se trochu opláchli a doplnili zásoby vody a pokračovali dál. Jen jsme za nedlouho zjistili, že jsme minuli odbočku a tak jsme museli trochu pozměnit naši trasu, ale nakonec to dopadlo dobře. Jen když jsme dorazili na Ameriku, tak jsme tušili, co nás čeká při výstupu na Hvězdu. Po krátké pauze jsme vyrazili dobýt vrchol. Tam jsme se těšili na otevřený stánek, ale to jsme se spletli. Naštěstí byla otevřená chata, tak jsme si tam dali jednu plzeň. Ovšem její chuť nás zklamala a tak jsme zhodnotili, že další už si nedáme. Po dopití jsme se zvedli a vyrazili na poslední úsek naší cesty. Dole u studánky jsme se rozhodli, že se zajdeme podívat na Hráz, jak to tam vypadá. Dali jsme si pivko a pak i něco k jídlu. A dokonce jsme se tam potkali i ty trempíky z vlaku. Pokecali jsme s nimi a jediný šok nastal při placení. Ceny nás nepříjemně překvapili a konstatovali, že už se tam asi jen tak nestavíme. Pak už jsme šli opravdu na Doupata. Tak nás čekalo další překvapení, tentokrát milé. Bylo tam dřevo na topení a dokonce i pořádek. Je pravda, že od naší poslední návštěvy tam nikdo nebyl. A protože bylo brzy a stávali jsme časně ráno, tak jsme se rozhodli, že se na chvíli natáhneme na sluníčku. Oba jsme usnuli a vzbudili se až kolem páté. Pak jsme si rozdělali oheň a udělali si kafe a něco k večeři. Po jídle jsme si připravili ležení a pak jsme se rozhodli, že si zajdeme na chvíli k Jirkovi. Když jsme tam dorazili, tak jsme se s Jirkou přivítali a vzali místa. Dali jsme si pivko a debatovali o všem možném. Čas příjemně utíkal a čárky na lístku taky. Když se venku setmělo, tak jsme se rozhodli, že už se půjdeme prospat. Rozloučili jsme se s Jirkou a šli na Doupata. Tam už jsme ani nerozdělávali oheň a šli rovnou spát.

            V neděli ráno jsme zjistili, že v noci trochu sprchlo. Míra byl trochu zklamaný, že si nerozdělal spaní venku, aby vyzkoušel novou výbavu. Když jsme se dostatečně probrali, tak jsme rozdělali oheň a připravili si snídani. Pak už jsme se zbalili a pomalu vyrazili na cestu do Police a dál ke Žďáru, odkud nám jel vlak. V Polici jsme zjistili, že máme dostatek času a tak jsme se rozhodli, že se stavíme v Ostaši na pivko, abychom doplnili tekutiny. Když jsme potom odcházeli, tak jsem se ještě stavil v cukrárně pro zákusek, abych neporušil tradici. Do Žďáru jsme došli s předstihem a tak jsem si dal v klidu zákusek a pak už jsme vyhlíželi vlak. Když přijel, tak jsme nastoupili a tím pomalu končil náš čundr. Když jsme přijeli do Náchoda, tak jsme se rozloučili, já jsem vystoupil a Míra pokračoval dál k domovu.