Jarní čundr na maringotce

25. – 27. 4. 2014

            Tentokrát bylo vše jinak, vyráželi jsme za Trollem k němu na maringotku. Jelikož jsme tam chtěli být dřív, než on přijíždí do skal, tak jsem z Náchoda vyrážel už v 10 hodin. S Mírou jsme měli sraz v Hradci na nádraží. Sešli jsme se na smluveném místě, takže začátek proběhl bez problémů. Vlak směr Pardubice jel na čas, takže to bylo v klidu.  V Pardubicích jsme přestoupili do ECčka a už jsme ho valili do Olmiku, kde náš měl Troll vyzvednout a pak už to měla být jeho režie. Vlak jen na čas, takže v Olmiku jsme byli včas a Troll se vyloupl za chvíli taky. Ještě sel vykrást banku, pak jsme se stavili v armyshopu a tak už jsme jeli MHDčkem do Radíkova. Tam byla naplánována první pauza a zastávka na pivko. Když jsme tam seděli v hospůdce, tak venku trochu sprchlo. Když jsme odcházeli, tak bylo po dešti a nás čekal přesun na maringotku. Celkem to bylo cca 6 km. Naštěstí to bylo lesem, takže se šlo pěkně. Nakonec si pro nás Troll připravil pěkný kopeček, ale i ten jsme dali. A pak už nám Troll představil náš víkendový bivak. Samozřejmě první co přišlo po cestě byl panáček speciálu a k tomu lahváč.  Hned potom Trol začal dělat kafe a já s Mírou jsme začali připravovat grilování. Měl jsem naložený maso a tak po rozdělání ohně jsme ho začali pomalu dělat. K tomu samozřejmě nesmělo chybět pivko a už byla ta správná pohoda. Čas plynul a maso bylo připravený. Když to Troll připravil ke stolování, tak jsme to sebrali z roštu a pustili se do toho. Po jídle jsme jen tak seděli a probírali novinky, které jsme kdo měli. Postupem času jsme dostali hlad a tak Troll vytáhl proviant, který pro nás měl nachystaný. Byly to nějaký špekáčky a další uzeniny a tak je šel hodit na rošt. Když byl asi v půlce grilování, tak přišla pěkná přeprška, ale Troll je kluk drsnej a dodělal to. Museli jsme mu to pochválit, měl to dobrý, i když slíbený guláš to nebyl. Pak už jsme jen seděli v maringotce, kecali a popíjeli… Po chvíli Troll vytuhl na židli a kolem půlnoci se přesunul do postele. My s Mírou jsme kecali a kolem druhý jsme se rozhodli pro pivko na půl a pak že půjdeme taky spát.

            Sobotní probuzení bylo o poznání jinačí než jindy. Vstávali jsme v 10 hodin. Postěžovali jsme si, že nás nikde nic netlačilo, ale jinak že to bylo dobrý…Ke snídani jsme si dali pivečko (kluci nealko a já Poličku) a dojedli jsme opečený špekáčky od večera. Dnes měl Troll v plánu procházku po VVP Libavá a potom zastávku v hospůdce U Supa, kde jsme se stavovali při naší minulý návštěvě zda. Cestou jsme se stavili v krámě pro chleba, nějakou energii a nesměl chybět tekutý chléb v plechu. Já jsem si vzal posledního kozlika a na kluky zbyli jen ovocný. A pak už nás čekal výšlap na vrchol VVP. Když jsme tam vystoupali, tak Troll věděl, že se má někde odbočit, bohužel nevěděl kde to je a tak jsme si dali vítězné kolečko. Po krátké pauze a poradě, jsme si dali zpět a narazili na odbočku, kterou jsme předtím přešli. Ta už nás skutečně dovedla tam, kam jsme měli původně namířeno. Naskytl se nám výhled na pěkný oraniště po technice ale i na okolní hřebeny kolem Mariánského údolí. Pak už jsme pokračovali dál a hledali další záchytný bod… Nakonec jsme ho našli. Bylo vidět, že sem nechodí jen vojáci, ale i mládež a dělá si tady pěkný mejdany. Vzhledem k času a tomu, že Troll si nebyl zcela jistý cestou, jsme se rozhodli pro návrat na základnu. Cestu Troll sice trochu hledal, ale nakonec nás v pořádku dovedl. Po příchodu jsme si udělali kafe, a jelikož jsme od snídaně nic nejedli, tak jsme si rozdělali oheň a opekli si zbytek špekáčků, co měl Troll v zásobě. K tomu samozřejmě nesmělo chybět pivko. Ale tady nastal první zádrhel, v basičce bylo posledních 6 kousků. A to už jsme věděli, že je zle a že tohle Troll podcenil. Samozřejmě jsme mu své připomínky hned oznámili. Po jídle bylo v programu návštěva zdejšího kulturního zařízení. Vzal jsem si nabíječku a mohli jsme vyrazit. Byl to kousek, takže jsme tam byli brzy. Jelikož jsme se při večeři všichni přejedli, tak jsme si původně mysleli, že to bude tak na dva tři kousky a půjdeme… Naštěstí nám slehlo a zdržel se o chvíli díl. Při tom jsme probírali všechno možný a zjistili jsme, že Troll se pravděpodobně stydí za to že je voják z povolání. Ale to je jeho věc. Samozřejmě jsme mu nezapomněli několikrát připomenout, že to s lahváčema na maringotce podcenil a že je to hrubá nepřipravenost. Pak už nastal čas zaplatit a vydat se zpět na maringotku. Když jsme tam dorazili, tak jsme si ještě udělali kafe, nalili si poslední panáčky speciálu, připravili si lehkou večeři a dali si poslední lahváče. Při tom jsme si zjistili spoje, které nám jedou. Nakonec zvítězil ten v 8 hodin. A jelikož už se blížila půlnoc, tak jsme se rozhodli jít spát.

            Ráno jsme opět vstávali do pěknýho počasí. Udělali jsme si kafe, zabalili si těch pár věcí, co jsme měli vytažení, Míra si dal poslední nealko, co tam Troll měl, samozřejmě jsme si rýpli, že je nepřipraven, pomohli Trollovi trochu poklidit a pak už jsme vyrazili na cestu k vlaku. Podle toho co Troll říkal, tak to mělo být za zatáčkou u hospody, nakonec to bylo o kousek dál, ale vlak jsme stihli. Troll jel s námi do Olmiku pro auto. My s Mírou jsme měli mít cca 45 minut čas, naštěstí předchozí vlak měl zpoždění, tak jsme jeli tím. Míra měl výhodu, že k tomuhle spoji měl přípoje až domů. Mě to taky vycházelo pěkně, takže to bylo fajn. Ve vlaku jsme si koupili jednoho Gambáče, aby nám to rychleji uteklo a hodnotili jsme, jak se čundr na maringotku vyvedl. Museli jsme uznat, že to tam Troll má hezký, počasí nám opět vyšlo, sice jsme trochu bloudili, ale i to bylo celkem dobrý. Jediný mínus jsme zhodnotili to, že Troll podcenil zásobu lahváčů na tu sestavu co tam byla.  Takže sečteno podtrženo musíme konstatovat, tedy alespoň já, že Troll to zvládl celkem slušně.