Jak to viděl Troll

 NETYPICKÝ  2. VýROČNÍ Vandr V BROUMOVKÁCH

( 3.1 – 5.1.2014 )

 

 

Prolog: 2.1.2014 ( čtvrtek )

         Zcela netypicky začínám vzpomínkami na letos proběhlý  netypický výročák už den před odjezdem. Není se co divit, víc jak půl roku jsem nikde na čundru nebyl, tak jsem patřičně nažhavený a těšení je obrovské. Jako tradičně si dáváme s pardama info přes mobil, domlouváme a upřesňujeme podrobnosti. Jako dycky, páč určitě se na stránkách TOBROCKU vyskytly domluvy a já u toho zase chyběl. No jó to jsu celý já, ani jsem nevěděl zda pojedu na 100 procent.

            No ale nastal čtvrtek, pracovní den krátký a já valím rychle domů, abych si sbalil v klídku výstroj a nemusel stresovat jako obvykle těsně před odjezdem. Takže sem dojel a na stole mě čekalo jídlo od mé drahocenné ženy. Nákup v Lidlu zaručoval potřebnou kvalitu, takže pár konzerv z masem, sýry, paštiky a polívky a další drobnosti. K tomu jsem vzal česnek, cibuli a krájený chléb. Bylo toho tolik, že jsem stejně musel udělat nějakou redukci.

             Takže žrácek pořešený, teď ještě něco, do čeho to všechno dám. Usárna nepřicházela v úvahu, bundes. bágl moc malej, až mé oko zálibně utkvělo na ALICI velikosti L. Rozhoduju se rychle a ,, ELKO“  jde dolů ze skříně, čeká až ho po dlouhý době vyvětrám. Už prázdný váží jako uzda na letní čundr, takže si říkám, ,, chlapče to si dáš pěknou makačku a budeš nadávat v jednom kole“.

            Pak se jdu věnovat čundráckejm hadrům. Na nohy zelený kalhoty U.S. Army, na to námořnický triko, košile, přes vrch Fieldsmock  DPM britský armády. A navrch páč je zima tak kabát s nášivkou TOBROCKU. To by mi pardi dali, když bych dorazil bez ní. Do báglu thermo komplet na noc + svetr a je to.

             Ještě abych ten komplet dokončil, tak na spaní karimatku,  gore. Fusak, zimní spacák a  u.s. pánev na vaření. Jó, to všechno budu muset odtáhnout na hrbu na Kahan do Ádru.

Sakra to jsem si dal, váží to jak sviňa a poznávám, že mě čekají krušné časy. Ještě tam přejdou petky s pivkem a šláftruňk speciál Božkov.

             Takže hotovo, dobaleno, už je večer a těšení se na zítřek.

Den první : 3.1.2014 ( pátek )

          Den D nastal a já už tuším, že na tenhle vandr už skutečně odjedu a né jak minule kdy už jsem komplet sbalený se vracel potupně a nachlazením domů. Ještě je tma, když stojím na zastávce v Hlubočkách a čekám  na svůj vlak. Už si člověk za ta léta zvykne, že přitahuje zvídavé pohledy cestujících. Ale co, mám to na háku a na veřejné mínění lidi v tu chvíli člověk kašle a myslí si své.

 Jelikož jsem měl pracovní den, tak mě čekala nezbytná cesta městem do nové práce. Jsme v novém  ,, kasíru“, bývalém velitelství a podle toho to tak vypadá. Budu muset projít kontrolou na bráně a k tomu patří i takové ty obvyklé kecy strážáků. A taky že jó, budím pozornost a mají strašnou chuť si vykládat o tom kam mám namířeno. Něco prohodím a jdu se pakovat k nám na barák. Je to přes celé kasino, ale mám kliku, protože je po svátcích, tak zdárně dorážím do práce. Je nás tu pár a ti mě znají za těch pár let,  zapadám do kanclu a dávám snídani z proviantu. Když jsem v nejlepším přichází náčelník a mlsně kouká na mou nedojedenou konzervu jak Somálec na červa. To má, ale smůlu, dělit se nehodlám a pak je skoro snědená.

            Ještě stačím vyškemrat brzký odchod a měním teplý spacák za letní průzkumácký. Stejně nehodlám moc spát a pak budeme ve srubu, takže zmrznutí při těch teplotách nehrozí. Ještě vzpomínám na parda Míru, jestli zase potáhne důstojníka sebou, to určitě, je to tradice a jinej stejně nemá. No já bych asi neměnil. Bágl se mi o par centů zmenši, váhově ani ne, ale co už je na čase vyrazil.

            Kousek cesty na nádr jdu z kolegou a ten vyzvídá kam jdeme a co tam budeme dělat. Podávám pár obecných informací a je tu brána pak rychle na nádraží. Cestou se stavuji v místním marketu a dokupuje 2x pivko v petce, nějaký náboje na cestu a hlavně Božkov speciál. Mám kliku je poslední tak ho beru a z báglem ( dal jsem mu pracovní název popelnice ) courám na nádr.

            Jsem tu včas, vlak jde za pár minut tak si vyhledám kde je příslušný oddíl na kola a bagáž a postávám na peróńě. Jsem zvědav co bude mít Écéčko v čele vlaku. Nezklame mě je to,  č. 151 čili ,, zrychlenéj banán“ v retro nátěru, to já rád. Vyhledám své ,, kupé“ a jsem překvapen, postává tu pár lidí i když je vlak poloprázdný. I docela pěkná dívčina, tak mám do  České Třebové na co koukat J.

            Cesta ubíhá docela rychle, vlak po koridoru  fajně sviští a za necelou hodinku jsem v Třebové. Tady mám jen pár minutek na přestup. Zrovinka vystupuji, když mi zvoní mobil. Kdo to? No jasně pard Míra a říká mi něco o tom, že všechno jinak, páč Kahan je prý obsazený lidmi a že mám dojed do Žďáru a dojít pod převis. Moc ho neslyším, hledám to správné nástupiště a do toho mi právě padá ze zad ta moje popelnice. A zrovna ve chvíli, kdy jsem na schodech v podchodu a volám. Nějaký děda zběsile uskakuje před padajícím báglem a cosi vykřikuje. Moc ho nevnímám, páč trnu co asi láhev z rumem, zda vydržela. Popadnu ho do ruky a tradá na perón. 

            Stihnul jsem to na čas, rychlík ze  ,, Štatlu“ právě přijíždí a já se hrnu do vagónu, který se v žargonu nazývá hytlák. Je to klasika vůz na přepravu spěšnin apod. Ale mám smůlu, průvodčí na křičí, že vedle je to volný. Tak jdu zase o vagón dál. Tam zjišúji, co jsem zjistil už v Olmíku. Do kupeček se z popelnici těžko dostanu, navíc je ,, Špilas“              ( jméno vlaku ) tak narvaný, že zůstávám u dveří a hajzlů. Nic moc, tomuhle říkají komfort cestován í ve 21. století?. No prostě cesta v hnusným, smradlavým ,, béčku“ ( B 256 ) stojí za samotnou kapitolu. Ani nevíte jak se těším na Choceň.

 Jó a v Ústí nad Orlicí na mě civí tlustém průvodčí a pronese hlášku jak noha  ,, Co to?, nepokoje v pohoří Kandahár?“. Tak mu to potvrzuji a chvíli je tu Choceň.

Už vidím svůj vlak, už dlouho zde jezdí modernizovaný ,, KATR “ ( 854 ) a já jdu do posledního vagónu, abych si trochu užil prostoru. Předem mnou vidím nějakou postavu s kletrem v  ,,Multikamu“, ale je daleko a zatím jsem tomu nevěnoval pozornost. Ve vlaku se mnou jde nějaká banda podivně oblečených lidí do středověkých hábitu, meče, štíty asi jedou někam na  ,, LARP“ ( dřevárna, mydlení se mečem z fošny).

S úlevou dosednu a otvírám první plechovku piva. Jsou to ,, krušky“ a já budu mít krušnou cestu. Pak postupně druhou a za nedlouho je tu Náchod. Mám zde asi 20 minut na přestup a tak jdu z perónu na nástupiště k budově. Zde potkávám toho ,, trampa“ a dáváme se do řeči. Zjišťuji, že máme společný cíl cesty, tak pojedeme spolu.

A už přijíždí ,, žlutý plevel“ neboli regionova ( 814 ) a my sedáme k jeho parťákovy, který jede odněkud z Mladé Boleslavy. Kluci jsou oblíknutý tak nějak na půl, jako napůl po trampsku a n půl po turisticku. Ještě ve vlaku se seznamujeme, ten v  ,, multikamu“ je Bobeš a ten ve ,,wůdlendu“ Yankee ( snad to píšu správně, vyslovuj Jenkí ).

Za chvíli je tu Žďár nad Metují a my tři tu vystupujeme. Pro dnešek konec vození prdelí a dál jen po vlastních nohách. Tak nějak zjišťuji, že popelnice váží víc než obvykle, to bude těma zatracenýma pívákama a konzervami. Ještě že na zpět, se s tím vláčet nehodlám. Cestou dostávám instrukce, že na mě čekají v Polici na náměstí u pivka. No to mě nemusí přemlouvat, na čepu jistě bude Primátor Hron a to já rád. Kluci nic proti tomu nemají tak jdeme do knajpy společně. Cestou se začalo pomalu stmívat a nám se cesta krátit.

A šup je to tady, náměstí v Polici a my  zapadáme do knajpy ( nějaký nonstop jehož jméno už jsem zapomněl, nevadí pardi snad upřesní v zápisu ). Všichni se hromadně zdravíme, napřed s parťáky z TOBROCKA, Mírou a Martinem ,, drtíme palce“ a pak přichází na řadu ti druzí dva. Jirka neboli Kuchťa ( znám z fotek, tak je překvapen, že mu říkám jménem ) no a poslední přichází na řadu Pavel nebo jak mu říkájí Uťas.

Pak už jen tradiční pivopád Primátorů, kecaní a probírání plánu na dny příští. Je nás dost, celkem 7 a to se jen tak nevidí po tom dlouhém ježdění ve třech. Spojujeme stoly a Bobeš s Yenkeeým nacpávají dýmky. Tak se vyptávám a hltám informace o tabáku tak. Nesedíme dlouho, dávám dvě piva a pak se naše čtyřka zvedá a hurá pod převis.

Cesta do Hlavňova byla docela úmorná. Hlavně kopec nad Polici stál za to. Ve tmě jsem ho ani snad nešel, tak byl nějakej delší. Naši outdoráci maj asi žízeň , tak se rozhodujeme že se stavíme na ,, jedno“ Na Hrázi. Ale máme smůlu je tam temno a my míříme pod převis. U studánky doplňujeme vodu a jdeme. Skoro nikdo z nás to tu nepoznává, je tu spousta malejch stromů, jdeme intuitivně po paměti z minula. Bude to dobréjch 10 let co jsem tu byl naposled. Škrábem se strání nahoru, když mě postihne nehoda jako v Třebové. Prostě popruhy toho maj dost a já končím v blátě na zemi. Dobrých 5 minut trvá, něž to provizorně spravím, přitom nadávám jak dlaždič a kluci z toho maj prdel, občas někdo prohodí vtipnou poznámku.

V klídku pák nacházíme převis, kde dlouho z nás niko netábořil. Rozděláme oheň a jdeme si vybalit bágly. Kuchťa s Oťasem to pojmou čistě oudorácky, takže igelit, nafukovačka, tur. spacáky a jiné netrampské propriety. Na to my z TOBROCKA hážeme na to kakáč, vybalíme vercajk a je to. Pak vopejkame špekoně a klobásy, proběhne i nějakej čenž mezi mnou a Martinem a k tomu nasáváme pivo z petky a rum či slivovici z placatek neboli butylek. Borci to brzy zabalí a zůstaneme jen my tři z TOBROCKA. Ladíme plány na zítřek, kecáme co je nového, nechybí tradiční sranda a po půl noci blahopřejeme Mírovi k narozeninám, že se dožil tak požehnaného věku. Není divu, za chvíli z něho bude ,, fotřík“ jak se patří. Já už to mám za sebou, tak mu celkem nezávidím, he he. Kolem půl druhé jsme to zapíchli i my čekala nás první noc ve skalách.

No co včil psát, usnul jsem hned, ale nad ránem mě zbudila kosa od nohou, navíc se mi chtělo chcát a já  se přemlouval, že to vydržím. Ale ne, tak jsem vstal a vykonal úlevou činnost. Pak ještě šup to spacáku a dospat zbytek noci.

Den druhý : 4.1.2014 ( sobota )

         Ráno jsem vstával zase jako poslední. Pardi byli vzhůru a jali se dělat oheň. Chvíli jsem pobaveně sledoval, jak se ho pokoušeli zapálit křesadlem, až to Martin nevydržel a pomocí suchého lihu se to povedlo. Pak přišla na řadu bohatá snídaně, já jsem si uklohnil opět klobásu, nesmělo chybět kafe, čaj a taky cukroví od mé drahé ženy. Snad všem chutnalo, nikdo si teda nestěžoval. Při snídani jsme vedli plány co podnikneme. Shodli jsme se na klasické cestě přes Bagounov na Hvězdu a pak Kovářkou na zpět.

            Tak nějak po hoďce, dvou jsme vyrazili. Stavili jsme se u studánky, doplnit zdroj vody na cestu, no musím říct, že jsem čekal víc vody, no nic, po chvíli jsme se dali na pochod.

Je to už pár let, co jsem zde byl, tak jsem byl zvědav co se od té doby změnilo. Cesta ubíhala  v pohodě až u řetězů jsme narazili na mladou dvojici z báglama. Pak nastala ta horší situace a to průrvou a řetězy nahoru. Docela jsem koukal jak to dalo zabrat, pamatuji jak jsme to dávali z pardama v klidu, oni i bez těch řetězů, ale roky prostě nezastavíš. Nahoře byl pěkný rozhled, počkal jsem na ostatní a šup na Bagounov. Zde se nic moc nezměnilo. Vytáhla se kempovka a Míra se jal dělat zápis. Zpětně musím říct, že zápis jsem si nečetl a jen se podepsal. Tak zas o důvod víc, se tam jednou vrátit. Byli zde i nějaké časopisy, jako Vitamín Kř. a Roverská Sosna. Míra pobavil vtipem o trampovi jak vyskakoval z letadla.

Chvíli pauza, někdo cigárko, hlt rumu z butylky a už jsme mířili na Hvězdu přes Supí koš. Během pár minut jsme tam dorazili. Dole bylo pár lidí, pozdravili jsme a tradá nahoru. Fakt pěkný výhled musím říct, byla vidět i Sněžka. Zde společné focení a rychle dolů.

Přes skalní divadlo ( další společná fota) jsme se pomalu přiblížili na Hvězdu. Po chvíli nerozhodnosti zda jít či nejít to jdu omrknout. Je otevřeno, knajpa poloprázdná, tak neváháme a jdeme se lehce občerstvit. Já jdu ještě za kulturou vyprazdňovaní, ani takový čundrák jako já, nepohrdne luxusem dvou nul. Po úlevné činnosti  mám načepované černé pivko a před sebou kyselo. Fajn záležitost. Pivo jako křen, má barvu, chuť i říz. Až na jednoho nejmenovaného, který nám tu pivní pohodu kazí Plzní, si Opata pochvalujeme. Zvlášť já, který dává přednost malým pivovarům si říkám, že příště se tu opět stavím. I restaurace s personálem je dobrá. Vrchní s námi chvíli vtipkuje a dokonce Oťasovi ( nebo Kuchťovi ) donese  ,, šnita“ v ceně. Hm to se dlouho nevidí. Zřejmě je na trampy, čundráky a jiné podivné existence zvyklý. Dojíme, dopijeme a už na cestu se dáváme.

Bereme to na zpět Kovářovou roklí a co chvíli narazíme na výletníky, v tomto období zcela nezvyklý jev. Ono se není čemu divit. Je to tu jak na podzim. Cestou potkáváme i borce z Hlavňova a tak na sebe halekáme že se ještě uvidíme ( viděli se ).

Po příchodu po převis si každý dělá jídlo. Jó a taky dřevo, málem bych zapomněl. Kolektivně ráno jsme si rozdělili práci, někdo řezal , někdo štípal až byla zásoba na večerní gulášek. Já si uklohnil masíčko na cibulce s fazolí, podělil se a musím říct, že moc dobré. A taky vaření byla dobrá legrace. My pardi z Tobrocku vaříme na ohni a oba kluci vařej na plynovém vařiči, zcela nezvyklý jev, ale na pobavení dobrý.

Chystal se teda gulášek. Martin už zná co a jak a všechny indegrience má sebou. Mě pověřil krájení cibule, prý to mám natrénované z minula. Tak fajn, cibule se dala osmahnout pak maso a my čekali až se uvaří. Vaření jsme prokládali pokecem a pití pivka a rumem. Pivka se sešlo celkem dost, jako obvykle Kozel v petce a já měl Zlatopramen. K tomu rum speciál a slivovice z butylky. Tak po šesté byl pokrm na světě a my se dali do jídla. Ládovali jsme se až se dělali boule za ušima. Jen Kuchťa netrpělivě čekal, až se na něho dostane lžíce a zbytek guláše. Byl vynikající, každý rok je jiný a stále bych řekl lepší. A protože po guláši je žízeň a chuť, bylo rozhodnuto zajít na ,, jedno“ k Jirkovi Pod jasan.

Cestou nás napadali myšlenky zda bude místo i pro nás. Přece jen máme své zkušenosti a nás bylo jako v té knížce od Poláčka pět. Nejhorší se vyplnilo, Pod jasanem byla od 19:00 hod. schůze a Jirka se omlouval, že je mu to líto. No co se dalo dělat, vrátili jsme se na hráz a zkusili zazvonit. Vyšlo to. Otevřela nám mladá dívčina, věkově tak kolem dvaceti, ale rozumově vypadala tak na třináct. Ale nám to bylo jedno, žízeň bylá velká a každý z nás se těšil na pivko. Měli tady skvost, Primátor Hron, paráda. Byl krásně pěnivý tak jsem si pošmáknul. V hospůdce panovala útulná atmosféra. Byli jsme tu sami, oheň v krbu hořel, pivo teklo, co víc si přát. To až do chvíle, něž dovnitř vkročila ta banda co jsme je odpoledne potkali. Byli už pěkně navátí a k nám si přisedl típek ( jméno nevím, snad Pardi ví ) ve sportovním oblečení, snad Tilak či co. Dali jsme se do řeči a on začal vyprávět zážitky z Austrálie. Začal vytahovat historky z Japonkami a zcela vážně nás tím krmil. Některé věci snad ani nejdou zveřejnit. Začal jsem si z něj nepozorovaně ,,dělat prdel“ a trochu ho v tom  vyprávění podporoval. No nasmáli jsme se jen co je pravda. Obzvlášť slůvko ,, Oi“ nás bude asi ještě dlouho provázet.

Po pár pivkách a uhašení žízně jsme se zvedli a za svitu baterky kráčeli pod převis. Cestou se nic zajímavého nestalo a já se těšil na oheň. Pod převisem se opakoval, scénář z předchozího večera. Po rozdělání ohně, kluci zalehli do spacáků a u ohně zůstali jen čundráci z Tobrocku. A tak už jen pivko, rum a výměna salámů všeho možného druhu. Bylo prostě fajn a kecáním jsme strávili až půl druhé do rána. Pak jsme zalehli i my. Já se nabídl, že přečtu povídku o vandru z jednoho cancáku co jsem měl v mobilu. Ale sotva jsem začal, tak Míra usnul a Martin zřejmě né, tak po pěti minutách jsem to vzdal a taky to zalomil. Zima byla o něco větší, pršelo a zvedal se vítr. Počasí nic moc a tak nějak jsem usnul a průběhu noci se probouzel nebo převaloval.  

Den třetí : 5.1.2014 ( neděle )

         Nastal poslední den vandru. Až mi to bylo líto, jak to rychle uteklo. Ono když je sranda a je furt co dělat, tak čas letí jak splašený. Ráno jsem zhltnul zbytek včerejšího oběda, teda maso na cibulce a fazolí, čaj se svařákem od Míry ( díky za ten pytlík ) a pomalu šel balit. Ono to balení taky probíhalo vcelku jinak, než obvykle. Jen jsem vše sbalil  a naskládal do batohu. Bylo tam místo navíc ,ale na váze to poznat nebylo. Pardi se taky balili a za chvíli bylo tábořiště jako ze škatulky. Okouknul jsem Martinův bágl z  ,,armáče“ od MFH, si ho docela chválil za ty prašule. No uvidím zda do něj půjdu, ještě dám o tom pokec s Mírou. On Míra stejně říkal, že bude muset udělat něco ze spacákem, tak jsem zvědav jak se zařídí a čím nás napříště překvapí. Od Martina jsem dostal ještě stahovací popruhy, to využiji určitě, takže Martine pokud ses dočetl až sem tak ještě jednou díky. Já mu na oplátku dotáhnul pětadevídkovou felinku.

            Zabalili jsme to kousek po desáté hodině a pomalu šli do Police n/M a odtud do Žďáru. Na hrázi kluci vyhodily černý pytel na odpadky, bordelu za ty 3 dny ho bylo docela dost, to už víme z minula. Pak přes louky a kopeček do Police. Šli jme v klídku, ale na náměstí jsme měli času tak akorát. Martin tradičně zaběhl do cukrárny na zákusky a dohonil nás nahoře u silnice. Ani nevím co si vzal, snad o tom poreferuje ve svém zápisu, ale tuším že štaflík ( či snad špagetka) to nebyl.

            Přišli jsme na  vlakovou zastávku, která je už pár let bez obsluhy. Jo bejvaly to časy kdy zde závorář ručně stahoval mechanické závory z předzvaněčem a prodával jízdenky. Zůstala tu jen prázdná čekárna. Ono i vlaky se za tu dobu co jezdím na vandry změnily. Klasické soupravy na rychlíkách zmizely neznámo kam, na spěšňácích jezdí 854 ( Katry ) a zbytek osobáků tvoří žluté Regíny. Časy velkých dieselů jsou pryč i na nákladech, občas projede jen Mn z 742 ( Kocour ) do Broumova.To všechno se mi míhalo ve vzpomínkách než dojel náš vlak. Překvapilo mě, že i v jízdních řádech  jsou přetrasované vlaky co končily až v Chocni, teď je vždy přestup v Náchodě.

            Tak nějak jsem čekal že ve vlaku by mohli být i Bobeš s Yankeem o vono jo. Mávli na nás, my přiseli a už jsme svištěli zpět ke svým domovům. Zasedli jsme, u průvodčí  jsem koupil lupen až domů a za chvíli byl tady Náchod. Chvatné rozloučení z Pardama z Tobrocku, Kuchťou, Uťasem a přestup s Bobešem do spěšnáku směr Choceň..

            Ve vlaku pokec jak bylo u nás i u nich na vandru, prohlídnul jsme si fotky u něj na foťáku a popil  nabízeného teplého čaje, který jsem vytunil slivkou. Ani jsme se nenadáli a byla tady Choceň. Opět zrychlený přestup na ,, Špilas“ kde jsme zapadli do kupečka k jedné mladé průvodčí. Byla docela fajn, vyptávala se co kam jsme jeli a za chvíli přestup v České Třebové do stejného ,, Écéčka“ jako dycinky. Říkal jsem si zda pojede i průvodčí, se kterou jezdím tradičně. O vono jo, nezklamala a opět jedem spolu. Už na mě kyne a tak prohodíme pár slov jak bylo. Do vagónu v oddílu k cestujícím nejdu, po třech dnech v lese je ta vůně lesa trochu znát. Zůstávám v posledním vagónu v chodbě, sedím na popelnici a čumím ven na koridor. Docela fajn a cesta do Olomouce utekla co by dup. V Olmíku přestup na rychlík do Ostravy a za pár minut vystupuje v Hlubočkách Mariánském Údolí. Rodina mě čeká a Kristýnka ke mně nedočkavě běží vstříc. Adam ne, toho zajímá vlak a usilovně mává. Mají tu auto a sem rád, že si povezu zadek domů.

            Po příjezdu vybalím všechny věci, narvu do pračky a dávám horkou sprchu. Tím pro mě čundr skončil. Byl to moc fajn víkend a já už se nemůžu dočkat až pojedeme zas. Snad na jaře se poštěstí, tentokráte u nás v Sudetách na Maríně se sejdeme, kluci jsou zvaní. Do té doby mi zbývají procházky v ,, zeleném“ po okolí.

             Na závěr bych chtěl poděkovat pardům z TOBROCKA za skvělý výročák, myslím že nebyla krize, jako chvilkami na Brdech, já si to parádně užil, kupa srandy a pohody. Jsem zvědavej jak to popíšou ostatní ze svého pohledu, popřípadě doplní svýma poznámkami.

Tak na jaře AHOJ.

Sesmolil  a dal dohromady Čolda alias Troll alias pard z TOBROCKA  

P.S. Škoda že nemám fota, snad se něco objeví  i z popisy od pardů