Podzim v Broumovkách

(25. – 27. 10. 2013)

Cancák začínám psát s osadovým hrnkem Tobrock plněného tureckou kávou s velkou kapkou rumu…

Přišel podzim a s ním i termín našeho pravidelného čundru. Těším se jak malý kluk, ostatně jako každý, ale už ráno se dovídám, že pard Čolda nepřijede, náhle onemocněl a tudíž nás nepoctí návštěvou. No co, věřit mu musíme…, na začátek čundru je to ale špatná zpráva! Volám Martinovi a probírám s ním detaily odjezdu atak, samozřejmě mu i sděluji Čoldovu zprávu…

Jedeme tedy ve dvou, to je jisté. Tento víkendový čundr je zároveň víkendem volebním. Z práce tedy vyrážím dříve než obvykle, doma naberu Andulu a jdeme odvolit do našeho obecňáku. Rychle domů, převlíknout se, a dobalit zbytek věcí. V 16 hodin odjezd směr HK a dále Starkoč a Náchod.

Martin mě čeká na nádraží, máme asi hodinu do odjezdu, tak vyrazíme naproti na dva kousky. Při první pivu Martinovi sděluji onu novinu, o které už měsíc vím, ale chtěl jsem ji sdělit obou pardům až na tomto čundru. Čolda bohužel nedorazil, tak se s ní tedy svěřuji pouze Martinovi, asi ho to překvapilo, byla to nečekaná zpráva. Gratulace a snad i radost, … Čas letí, objednáváme druhé pivko a rovnou platíme. Za chvíli se zvedáme a valíme na vlak, jak by řekl pard Čolda na šnellcuk, ečus či co…, škoda, že onemocněl, prý…!?

Vlak směr Teplice je opět narvaný, takže cestu strávíme tělo na tělo, samozřejmě každý na jiném… Cesta uteče celkem rychle, přestup v Teplicích, a s pivkem přijíždíme do skal.

Teď začíná ten … podzimní čundr

Vyrážíme po tmě směr studánka a Mlýn. Po cestě doplníme vodu a zastavujeme se na Mlýně. Tady dáme polívku a pár kousků Krákory, pokecáme i s místními domorodci a tom jak se časy mění a tak… Před půlnoci vyrážíme na Kahan, cesta je dlouhá a plyne pomalu. Na Kahanu narážíme na početnou skupinu trempíků, prohodíme pár slov a pro dnešní noc už zde společné přenocujeme.

Ráno se moc nezdržujeme a po sbalení vyrážíme dál směr další záchytný bod Orlík. Po včerejší noci nám oběma není úplně nejlíp, tak na Orlíku sedíme u polívky a u kofoly. Počasí je naprosto luxusní, debatujeme o všem možném, čas plyne a tak se nám chuť začíná vracet… nechceme to ale pokoušet, tak zaplatíme a razíme dál. Další cesta je obvyklá, Teplice nádraží a dále směr Ostaš. Ještě před tímto vrcholovým výšlapem rozděláváme oheň a dáváme si do zobáku, pohoda, klid, co dodat… Výšlap a na jeho konci onen to vytoužený kopec Ostaš a na něm občerstvení u Malíků, pivko, něco k jídlu a hlavně ta všudy přítomná pohoda …

Další kroky nás vedli onou známou a né příliš oblíbenou cestou směr Hlavňov, pokaždé si říkáme, že tuto trasu musíme změnit a najít nějakou jinou vhodnější, ale zatím to zůstává pouze u těch slov, no snad se k tomu někdy dostaneme. Cesta utíká nezvykle rychle, konečně procházíme kolem studánky do skal, směrem k Doupatům. Po cestě zjišťujeme, všudypřítomný nedávný zásah lesáků, třetina všeho mladého je prořezána a ponechána na místě svému osudu, pohled je to opravdu krásný, prostě příroda jako divočina, žádná stezka, rovně střižená álej a podobně, prostě nádhera. Jako obvykle musíme nejdříve doplnit zásoby dříví a ještě k tomu zvelebujeme náš nocleh o měkké chvojí, kterého je tu ale díky lesákům na každém kroku. Rozděláme oheň, kecáme o životě, o tom proč Čolda nepřijel, zda je skutečně nemocný, či jestli se mu pouze nechtělo… Stmívá se rychle a tak vyrážíme za Jirkou pod Jasan. Má plno, vůbec se nedivíme a tak usedáme venku, Je sice konec října, ale počasí nám dopřává pohodové posezení pod širým nebem, vzpomínáme na minulé čundry a přemýšlíme o těch budoucích, venku je krásně, nálada skvělá, chybí pouze pardál Čolda, na jeho počest při dalším pivku Jirkovi sdělujeme pozdrav i od něho, však Jirka hned odvětí, že si všiml, že nám někdo třetí chybí… Dáme několik dalších pivek, tradiční tlačenku, kávu a po rozloučení někdy před půlnocí vyrážíme do hloubi skal na nocleh.

Ráno již s nedělním posunem času, začíná den tak jak má, oheň, čaj a něco k zakousnutí. Po sbalení věcí a povinném úklidu se vydáváme směr Police, dnes ovšem zcela jinak a netradičně cestu volíme přes Suchý důl a Pánův kříž. Jelikož počasí nám opravdu přeje celý víkend, užíváme si každý krok naplno, nevolíme žádné zkratky a tak, prostě jdeme tak jak nás vedou nohy… Musím říct, že zdejší krajina, hlavně ta místa, která jsou vzdálená od turistických cest, jsou opravdu neskutečná, divočina a trempská pohoda na vás z těchto kout přímo dýchá… Na Pánovém kříži si otevřeme poslední plechovku pivního moku, a k tomu dopíjíme poslední kapky rumových zásob. Přes neobvyklé zástupy turistů se vydáváme strmým krokem dolů do Machova. Ve zdejším kulturním centru se zastavujeme na dlabanec a na pivko.

Poslední etapu asfaltové cesty řešíme autobusem, za pár minut cesty vysedáme v Polici nad Metují na vlakovém nádraží. Čundr zakončujeme vlakem směr Starkoč. V posledních minutách tohoto čundru hodnotíme, co jsme vše prožili a už teď se shodujeme na tom, že to byl moc povedený víkend a předběžně plánujeme lednový zimní výročák….

Tomuto čundru ahoj a těším se na ten další a doufám, že bude v plné sestavě.

Martine díky za účast a Čoldo doufám, že se uvidíme na výročáku.

PS: S ohledem na to, že očekáváme narození potomka na přelomu února a března, chtěl bych poprosit členy osady T.O.TOBROCK, aby si udělali čas na lednový výročák hned na první víkend roku 2014 tj. na pátek 3.1. – neděle 5.1. 2014. Termín dalšího a to již jarního čundru bych předběžně viděl někdy na konec dubna a začátkem května…

Mějte se krásně a zdravím vás

Míra TOBROCK