Jak to viděl Troll

Velký Vandr po Brdech

( 4.7 – 6.7.2013 )

Den první ( začátek ) : 4.7.2013

Tak už je to tady, dlouho toužebně očekávaný vandr na Brdy nastal. Po dlouhém balení předchozí den vyrážím autem se ženou na nádraží v Olomouci. Jelikož jede do práce tak jsem na nádru včas a klidu kupuji lístek do Osova.

Expres přijel na čas, sedám do prázdného kupéčka a začínám klimbat až do Ústí nad Orlicí, kde přisedají další cestující. Sebou táhnu 2 coly v plechu, což je rozdíl oproti pardům z vosady, kteří táhnou pivka. No šak já je doženu, v Práglu musím sehnat část proviantu, který jsem nesehnal doma. V klídku dorazím do Práglu a chvilku zevluju v hale než se vydám do místní Billy. Ta nezklamala, zakoupím pivko do vlaku a taky  rum Božkov speciál, který se pomalu, ale jistě stává osadním pitivem numer 1 ( tedy kromě piva samozřejmě ).

Počkám na ešus    ( ten nový panťák co nahradil žabotlamy ) a sedám do spodního patra. V tom zahlídnu bandu maskáčů, ha že trampi ? A taky, že jo, než se vlak rozjel už jsme seděli pěkné pospolu v horním patru a začala ta pravá rotika. Nějaký japonky byly tak v šoku, že vzaly nohy na ramena a my měli zase o cosi místa navíc.

Kuci byly odněkud s Kutný Hory a mířili někam k Velký Americe. Kecali jsem o všem možném a taky naše placky s pitím nezůstali o samotě. Za dobré nálady jsem se s nimi v Zadní Třebáni rozloučil a čekal na šukafón ( 810 ) na Osov.

Hoďka sem a já to valím s 20cítkou cestujících podbrdským motorákem na Brdy. V Osově na nádru jsem vystoupil a oslovil mě nějaký místní domorodec kam, že jedu. Pak mi poradil supr zkratku do Chlumce, čím mu veřejně děkuju páč jsem byl zajebaný jak sviňa vod pole či co to bylo.  

Spicha jsme měli s pardama na Jeleních paloukách. Beru to po žlutý a začínám na se potit studeným potem a poznávám, že v džunglích to bude ještě peklo. Ještě, že jsem z usárny vyndal různý píčovány, stejně váží dost a to nemluvím vo žracáku, který je narvaný k prasknutí. Sichr je sichr.

Tak jsem dorazil, párkrát se zapískalo a já nacházím chlapce z TOBROCKA rozvalené na turistickým bidle. Asi dospávali předešlou krušnou deštivou noc. To je tak, když sa nepostaví ačko, že?. Zalomili jsme, proběhly vzájemné pozdravy, rumíček, doutníček, prostě taková ta správná pohoda, že začíná vandr  v plné sestavě. Pobyli jsme hoďku a pak tak v klidu jsme se začali ubírat na Studeňák, kde mělo bejt dle kluků votevříno, páč jim to řekl nějaké sedmilhář v Chlumci.

Vzali jsem to přes Naději, kde pardi měli čest vidět první brdskéj kemp. Bylo vidět, že je tam pořádek, no prostě tam tábořili trampi a né nějaká mastnota. Po Martinově vodskočení do přírody ( to mělo bejt fut celý vandr ) jsme dorazili na Studený vrch. Vočumovalo tam pár turistů a všichni jsme sa těšili na lahváče z věže.

Uvegetili jsme to na lavkách a jali dělat guláš a podobné dobroty z konzerv různého stáří a Qality. Páč nikdo nedorazil, zabalili jme cajky a vydali se krleš po Brdech.

Ještě, že Míra Tobrock měl mapu vod geodetů 1: 25000, tak jsme byli v klídku. Náš první cíl byl pramen Brdlavky. Po menších peripetií a  hledání v mapě, jme sa odplížili k prameni a jali chlemtat studenou vodu. Doplnili jsme a u už zase byli na cestě.        Vzali to na hřeben a pak nějakou, turistickou, vozíčkářskou či co to bylo jsme stanuli u jistého potoka. Vydali se dolů po proudu a tady začalo to pravé brdošení. Martin Tobrock zahlásil první kemp a bylo vidět, že tam něko je. Já se těšíl, že pokecáme, ale ukázalo se, že to byl nějakej homeless, tak ho jen pozdravili a frčeli dál.

Na druhém fleku byli nějací mladoši a vypadali v pohodě, tak nám poradili cestu na kemp Rozárka.  Po nedlouhé době jsme na ní stanuli a musím říct, že flíček je to strašně sympatickej. Srub a zastřešený ohniště a potokem dotvářeli působivou atmosféru.

Shodili jsme bágly a šli jsme na dřevo, aby bylo na čem vařit.  Pak už klídek a pohodový večer na kempu, strávený kecáním a vařením čajů, kávy a dalších pochutin.

Už za tmy hygiena v potoce a šup do spacáků pod krytej přístřešek. Konstatovali jsme, že den se dobře vydařil a netradičně bez ,, čundráka“ to zalomili.

Den druhý ( courací po Brdech ) : 5.7.2013

            Ráno, když sem sa vyhrabal ze spacáku, kuci už byli vzhůru a měli za sebou i kafčo, tak sem sa připojil k nim. Dali jsme snídani v klídku zabalili, poklidili kol ohniště a pomalu sa ubírali k odchodu. Jó a taky větvičku jsme položili tak jak je v Brdech zvykem.

Šli jsme podél potoka až se před námi objevila žlutá, vozejčkářská značka. Loupli jsme to po ní na Dobříš. Furt jsme se jí drželi a s  Martinovým odskočením do křoví jsme se kol poledne vynořili v Dobříši. Po dlouhý době zase civilizace a já se už těšil na orosený pivko.

Včerejší noc totiž zažila premiéru, poprvé na čundru bez piva. No přežili jsme to, ale bylo to krutý a hlavně nezvyk, zvlášť pro některé hmm.

Napřed jsme vyhledali nějakéj market, tuším, že PENNY na dokoupení zásob. Někteří už neměli ani ňo, že Martine J. Já koupil jen chleba, klobásku a a pivka v plechu na večer, pardi podobně co já a mohlo se razit hospody.

Věděl jsem o Slovance, kde se pořádají trampské merendy. Pořád přímo po hlavní a za chvíli jsem dorazili. S úlevou padli bágly na zem a výčepák byl u nás co by dub. A pivo? Jasně jako všude po Brdech Starouš, tak aspoň na začátek jednoho špinvce z jablek a pšenice. Chlapci se vobuli do desítky a já je v tom následoval. Taky nějakéj gáblík přišel vhod, vybrali jsme z menu, jídlo fajn, akorát ty porce byli nějaké menší. Nu což, aspoň  že pívo teklo proudem. Loupli jsme každej sedum vorosenejch a už na odchodu byli.

Cíl byl jasně dán z Mírovi mapy. Kemp někde na potoce za Voznicí. V dusném odpoledni jsme to štrekou po značce a mírnou chůzi došli na rozcestí na Hladovku. Tady byla kanárků co měli v merku splašený trubky. K nám přišla nějaká paní z Dobříše a vehementně nám vnucovala svou mapu. S díky jsme odmítli a pomalu po pár slovech a vobčersvení sa dali na další cestu. Potok jsme našli a dali se proti proudu potoka.

Osobně jsem se těšil, že najdeme další brdské kempy, ale kromě pár ohnišť, se nic neobjevilo. Tak furt rovně za nosem až na hřeben na červenou. Já jsem začínal mít problémy s chůzi , ne že bych přebral, ale džungle si začali vybírat svou oběť. Nohy ně začali pálit a k tomu se přidala migréna ze Starouše. No prostě v tu chvíli jsem měl po náladě, za což se omlouvám a nebylo mi vůbec do řeči.

Vylouple jsme se před studánkou, dobrali vodu na večer a po magistrále se dali směrem na Kytín. Po pár kilácích, se rozhodlo, že zatáboříme. Zkusil jsem pardy přemluvit na jedno k Čunčí hubě, ale páč byl pozdní večer, střihli to do lesa, kde se rozbil tábor.

Docela fajn místo, vysoký les, dříví habaděj a taky mladý smrčky na podestýlku se tu našli. Každý si připravil přístřešek z ponča a celt, rozděli jsme oheň a k tomu to pivko v plechu. Rád bych napsal, že to byl podařený večer, ale hlava furt bolela, tak se to poměrně brzy zapíchlo a šlo se hajat. Nějak jsem zabrat nemohl a až k ránu jsem konečně vytuhl. Tím bych  tento náročný den ukončil

Den třetí  ( a poslední ) : 6.7.2013

         Jako tradičně na vandru jsem vstal poslední a přisedl z zapálenému ohni. Kuci mají velké plus, ještě hořel a tak jsme se na oplátku podělil o klobásku moravskou. Dal jsem jednu a zapil kozlíkem z plechu.

            Hlava byla už  oká, zato nohy vykazovali malé opotřebení, načeš jsem vyměnil ponožky na nohou za suché a nacpal je do junglí. Zabali jsem cajky a vydali sme sa na Skalku. Plán byl takový dojít do Kytína, u Čunčí dát po pivku a pak já přes Mníšek dom a pardi přes Černolice po modrý.

             U Občerstvení u Dernerů ( teda pro mě Čunčí huba ) překvapili, bylo votevříno tak jsem si dali jedno a už zase ne odchodu byli. Já dal granáta páč včerejší zkušenost s desítkou si vybrala svou oběť. Prej poslední píva z trubek nic moc, apoň dorazili bečku, výčepek si mnul ruce a nabízel polévku. Evidentně jsou na takové alkáče jako my připraveni hned po ránu.

            Nohy se ozývali po každém kroku, ale s pohledem do mapy, jsem změnil plán a vydal se z pardy dál na Skalku. Přece nebudu trhat partu, navíc kdoví jak by to jelo z Mníšku do Prahy když je svátek.

            Po útrpné cestě jsme dorazili na Skalku. Lidí tu bylo celkem dost, kolaři, turisti, u kostele nějaká svatba či co a taky pár lidiček v maskáči. Nejdřív ke stánku, po dlouhé době zahnat žízeň něčím jiným než je Staropramen. Příjemně překvapili, na čepu Kozlík 11, Marin klasicky turka, Míra kromě píva nic a já párek v rohlíku.

             Si tak nesu bufet za klukama a voni sedí z nějakým  trampem v anglánským maskáči. Tak přisednu a vyzvídáme co je vlastně zač. Jen prohodí, že jezdí na kemp někam ke Bzoví na Křivoklátsku. Tak povídám, že tam znám z netu kemp u Překážky. Jaké bylo  naše překvapení, když se chlapík představil jako Překážka. Jeho zase udivilo, že někdo vod Olomouce může znát jeho kemp na který jezdí od sedmdesátých let. Hned byla atmosféra veselejší, začali padat historky jako vo siláži a podobně. No prostě jsme tam zůstali o dost času navíc a nebejt vodjezdu tak lejem píva s Překážkou asi do odpoledne.

             Páč čas se nachýlil, tak se ti dva se mnou rozhodli, že to to štrekem na Řevnici všeci. Vydali se po modrý dolů a cesta nic moc. Nahoru z báglem bych se škrábat asi nechtěl. Pardi si to vyzkoušeli hned první den a věřím že sranda to nebyla, dojmy od nich si můžete přečíst v cancáku. Já jsem také zvědat co písnou, páč co jsem víděl Mírovi fotky, Martin na nich vypadá docela prochcaně vod potu . No ale teď jsme pádili dolů po blátivé cestě, což vypadali podobně všechny cesty v Brdech. Prošli jsme kol lesního divadla a za chvíli stanuli na nádraží.

            Zrovinka jen co jme vešli do budovy přijel vlak, kterým byl plánovaně odjezd. Tak se koupili lupeny a za slabých 30 minut byl další odjezd vlaku. Pozevlovali jme na nástupišti, dojedli zásoby a už tu byl ešus, teda City Elefant nebo co.

            V padli do něj, už jen klidná cesta na Prahu na hlavák. Vedle nás seděla paní s čoklíkem a žízeň si hasila flaškou plastového březňáka. Mám pocit, že Míra  a Martin jí to trochu záviděli a shodli se na tom, že doplní zásoby plechu na zpáteční cestu do Hradce. Já měl kalup, na přestup pár minut, tak zase nic, no jo no.

            V Práglu  klasické rozloučení z pardami z Tobrocku, příslib vandru na podzim v Broumovkách a sprint na nástupiště do expresu směr Olmík. V pohodě jsem zapadl do kupéčka a zalomit to. Cestou přistoupili nějací mladoši a začali chlemtat teplé lahváče. Teď jsem zase záviděl já, ale jen do chvíle když se ukázalo, že je to Gambáč.

            Dokodrcal jsem se přes pražce do Olomouce a počkal na přestup do rychlíku směr Hlubočky. Rozjel se kupodivu pouze se 20 minutovým zpožďením.

Jaké bylo překvapení, když jsem na peroně uviděl svou manželku, vyprovázela příbuzné z návštěvy, Docenil jsem, že byla vozem, tak byl návrat úplně bez chyby a já čundr zakončil vlažnou sprchu a na večír oroseným točeným pivem.

            Na závěr poděkování všem z vosady Tobrock . Byl to skvělý čundr a já už se těším na další, podzimní. Věřím, že bude stejně dobrý, tradiční, jak tak už bejvá zvykem

.

 Na závěr pár postřehů:

-          hadry se mi osvěčili, jen blůza byla zbytečná a trochu těžká, dobrá na přenášení různých drobností, který se nikam nevešli jako zbytek rumu apod

-          boty jungle už víckrát ne, kanady nebo goráče to jistí

-          žrádlo tak akorát, jen míň toho brát sebou

-          usárna ideální věc

-          kabelka alias žrácák překážel v chůzi, musím něco vymyslet

-          piva od nadnárodních koncernů nekonzumovat ve velkém množství, regionální pivovary to je to pravé požehnání

-          pívo k ohni na večer v plechu k nezaplacení

-          náplast na nohy a brufáč sebou na příště do neznámých končin

-          rum Božkov speciál ano a vždy sebou jako lék na všechno

-          vymyslet konečně přezdívky pro kluky z osady (  Míra mě nazval pro tentokrát Trollem či co a já nevím zda se nemám urazit )

-          poslední a nejdůležitější jezdit pravidelně na čundr z TOBROCKEM