Oficiální zahájení bylo naplánováno na pátek, jenže Čolda to nestihl a tak jsme vyrážely
pouze s Mírou. Ten si zajel rallye a tak jsme mohli vyrazit už v 17
hodin vlakem směrem do Teplic nad Metují skály. Už ve vlaku byla sranda a od
Police bylo jasné, že počasí nám bude opět přát. Když jsme přijeli do skal, tak
tam bylo asi 15 cm sněhu, což bylo tak akorát. Cesta na Kahan by byla celkem
v pohodě, ale plný jezevec nám cestu trochu znepříjemňoval, ale i tak jsme
to zvládli v celkem slušném čase. Po příchodu jsme měli štěstí, vevnitř
bylo chrastí a nějaký suchý dřevo a tak jsme rozdělali oheň. Udělali jsme si
pohodu a dali jsme si vodu na kafe a částečně si vybalili. A protože pitný
režim se musí doplňovat, tak jsme si otevřeli i pivo. Chtěl jsem, aby mi Míra ukázal
domovenky, ale trval na tom, že s tím počkáme, až tam bude i Čolda, který
měl dorazit v sobotu v dopoledních hodinách. A protože už jsme měli
celkem hlad, tak jsme si opekli klobásky, na které přešel i Míra. I přesto, že
se venku vyjasnilo a byl sníh, tak teplota se držela jen lehce pod nulou a tak
se sedělo příjemně. Jen tak jsme seděli, kecali o novinkách v životě, ale
i o běžných věcech a do toho jsme si pouštěli písníčky. Čas plynul poměrně
rychle a než jsme se nadáli, tak byla 1 hodina a tak jsme se rozhodli, že
půjdeme spát.

Sobotní ráno bylo pohodové, ostatně jako pokaždé na čundru. Když jsme se rozkoukali,
tak jsme si udělali snídani. A protože Čoldu jsme měli vyzvednout u Orlíku až
v 11 hodin, tak jsme se pustili do přípravy dřeva a při tom jsme si
užívali zimní pohodu a klid. V 10 hodin jsme vyrazili naproti Čoldovy
naproti a při tom jsme se divili, jakou cestu jsme po tmě absolvovali. I když
jsme šli naprázdno, tak jsme to šli přes hodinu. K Orlíku jsme přišli
zároveň s Čoldou a ten nám sdělil, že všechny hospody mají zavřeno a tak
jsme vyrazili zpět na Kahan, ale ještě předtím si od něj Míra vzal kongo co mu
Čolda dovezl. Cesta Čoldu trochu vyčerpala stejně jako nás včera. My
s Mírou jsme měli v placatce RUM, ale Čolda musí mít pokaždé něco
echt a tak nás nechal hádal co to je. Mě ta chuť připomínala vůni krmelce a to
se chytlo a celkem jsme se tomu i nasmáli. Rozdělali jsme oheň, dali jsme si
uvařit vodu na kafe a pak jsme si na roštu ogrilovali plátky, co jsme měli
k obědu. Po poobědové siestě jsme vyrazili na dřevo, abychom potom už
mohli jen sedět a užívat si klid. A protože jsem vzal ostrou pilku i sekyrku,
tak jsme dřevo měli připravený poměrně rychle. K večeři jsme měli
naplánovaný guláš a tak jsme se pomalu pustili do jeho přípravy. Nikam jsme
nespěchali a tak jsme to měli i s drobnými přestávkami. Když se guláš
vařil, tak konečně přišlo to, proč jsme vlastně vyrazili. Míra slavnostně
vytáhl domovenky a slavnostně jsme si připili a pokřtili jsme je a s nimi
jsme i oficiálně oslavili název naší party a webu. Pak jsme probírali, jaký
čundry letos podnikneme a co v dalších letech. Mezitím jsme dodělali guláš
a tak jsme se připravili na večeři. Guláš se nám opravdu povedl, všichni jsme
baštili, až se nám dělali boule za ušima. Po jídle jsme si dali kafe a
k tomu i doutník a v klidu jsme trávili. I když to tak nevypadalo,
tak teplota klesla o něco níž než byla včera a tak jsme se sesedli k ohni
a pokračovali v debatách o všem možným. Večeře byla vydatná a celkem nás
unavila a tak jsme si šli lehnout poměrně brzy (ve srovnání s jinými
večery).

Nedělní ráno bylo pochmurné, ale i přes to jsme měli dobrou náladu. Vlak domů nám jel
v 11:35 a věděli jsme, že na nádraží nám to bude trvat cca 2 hodiny a tak
nám na zabalení a úklid zbývala zhruba hodina. Udělali jsme si kafe a čaj a
mezitím jsme se začali balit. Když jsme odcházeli, tak nám to vycházelo akorát,
ale protože jsme už měli prošlápnutou cestu, tak to šlo líp než jsme mysleli.
V Teplicích ve městě jsme se zastavili v krámě a pak jsme pokračovali
směrem k nádraží. Když jsme tam přišli, tak jsme měli ještě půl hodiny a
tak jsme to celé zhodnotili jako velmi úspěšný čundr a už jsme začali plánovat
jarní čundr. Ten by se měl uskutečnit někdy v březnu až dubnu. Když přijel
vlak, tak jsme se pohodlně usadili a pozorovali, jak ubývá sníh.
V Polickém tunelu nás zase otravoval starý známí úchyl o kterém jsme si
mysleli, že už to má za sebou. V Náchodě jsme se rozloučili s Čoldou,
který pokračoval vlakem dál a tím skončil náš zahajovací čundr TOBROCKu.