Založení trampské osady
TOBROCK

Táák konečně ta chvíle nastala. Těšil jsem se jako
blázen. Je 5 ráno, sobota a já jdu v plné polní na ranní šnellcuk, který
má začít mou strastiplnou 5 hodinovou pouť na zakládající vandr  naší nové osady TOBROCK. Cesta do Olmíku
uběhla v poho nic co by stálo za kus kloudný řeči. V Olmíku jsem se
vypotácel z vlaku a šel jsem shánět ranní dlabanec, doutíčky a noviny aby
mě ta cesta něják uběhla, že ano. No v klidu jsem sedl do expresu směr Choceň
a vyrazil jsem na čas. Cestu mi zpříjemnilo ranní pivko, snídaně a tak všelijak
podobně. I tak jsem se dopotácel do Chocně kde jsem měl zhruba hodinku čas. Tak
jsem hodil usárnu na záda a šel jsem na perón, kde jsem posnídal a nedbaje
zákazu kouření si s chutí zapálit doutníček. Panečku ten ale chutnal. Pak jsem
dal snídani a šel si hačat pěkně do teplíčka ,, brrrr‘‘ do vlaku. Když se to
hnulo tak jsem to zalomil. Eště jsem postřehnul krásnou stanici Čermná nad Metují
 s návěstidly,  na kterou jsem se osobně hodně těšil a bylo
to. Tak nějak jsem proklimbal do Náchoda, 
kde kupodivu bylo trochu sněhu.  Jsem
se probral a pomalu se chystal k výsadku do stanice Teplice nad Metují. A
Netrvalo dlouho a byl jsem tam. Nahodil jsem usárnu na záda a tradáá směr Orlík.(
ne legendární vinárna v Praze, modří už vědí ), ale hotel,  kde byl sraz s dalšimi členy naši budoucí
crew. Teď mě čekal zhruba 45 pochod skrz dědinů a kol 11 sem byl na místě. Když
jsem dorazil tak jsem byl v mírném šoku, páž nikde nikdo. No nic, šel jsem
omrknou hospody. Ty vole ani jedna votevřená, všade prej ,, out of
servise“  nebo tak něco. Tak zbejvalo
počkat na ty dva pardy až se přišouraj. Za pár minut tam byli, neuvěřitelné se
stalo, došli a my mohli zapalit doutníčky, či cigára na znamení vítěztví. Po
konstatovaní že pivko točený dnes prostě nebude jsme se ubírali cestou na Kahan.
Po pár km toho nás každý měl každý plný brejle, ja obzvláště. Úff konečně u
Kahanu, halelujja vám pravím. Něják jsme zapadli dovnitř a to začalo. Vosadník
Martin či Míra se vytasili s bojkou Kozla a ten jen zasyčel. Paráda to sem
potřeboval. Tak v průběhu kol odpoledne jsme šli udělat dřevo. To jsme si
dali. Martin vědom si své profese chtěl skácet soušku zhruba 30 cm v průměru.
Jeho nápad se neujal a tak jsme nanosili dřevo z okolí a za hodinku bylo
hotovo. Jó a Martinovi dík za vercajk, páč vážně moc bodnul. Následně jsme se
přesunuli do srubu, kde jseme keceli o všem možném a večer jsme  se konečně dali do vaření trampskýho guláše,  co kuci táhli sebou. Fakt super mňamka,  díky všem členům to dopadlo skvěle. Olizovali
jsme se až za ušima. Tak jsme kafrali a čas letěl a my jsme to kolem jedný
v noci zalomili. Ráno bylo klasické,  jak už tak na vandrech bývá. Snídaně, u mě
buřty a kluků ani nevim páč mi to vypadlo z paměti. Tak jsme dobalili
bágaž a kol 9:15 jsme šli maršrút směr Teplice. n/M. Dali jsme to
v rekordním čase. Marin nás v Teplicích eště odvelel do obchůdku,  kde jsme doplnili proviant na zpáteční cestu.
Já klasicky 2  lahváče a kuci po jednom a
nějaký ty drobnosti.  Na nádru jsme to
rozjeli v naší klasice. Každý otevřený pivko Primátoru v ruce a už to
jelo. Přítomní outdoráci,  co se
vykodrcali z čekárny byli v šoku co vidí za zjevy. Kašlali jsme na
to. Pak přijela mašinka ,, klasický quatro eště 
bez najbrtu pro znalce “ a jeli jsme domů. Tunel byl zajímavej ( více
v zápise od  Martina ) a dokodrcali
se do Náchoda. Tak tři čtvrtiny TOBROCKU vystoupilo a dál jsem jel sám.  Zbytek cesty jsem proklimbal, jen si vzpomínám
na to, že cestou do Olomouce se mnou jeli dvě rozkošný slečny a já se jim celou
cestu díval ehm na ,, vlasy‘‘? Domů jsem dorazil odpoledne a vandr zakončil
horkou sprchou.

Děkuji členům TOBROCK, Mírovi za domovenky,
Martinovi za proviant a vercajk, sobě za účast a láhvi vína za napsáni článku
do kroniky. Loučím se s vámi halelujá. Váš Čolda  Bolo to moc fajné.