Jarní čundr na Doupatech

(18. 5. – 20. 5. 2012)

            V pátek jsme vyráželi vlakem z Náchoda v 17:47. Vyrazili jsme jen já a Míra. Čolda se ozval až ráno v den odjezdu, že s námi nepojede. Už při příchodu k Mírovi jsem si všiml, že domovenku má našitou, takže bylo jasné, že každý pije za svoje. Cílová stanice byla Žďár nad Metují, odkud jsme vyrazili po námi dobře známé trase na Doupata u Kovářovy rokle. V Polickém konzumu (dnes již provozovanými našimi vietnamskými spoluobyvateli) jsme si koupili dobře známí vitamín P12°. Cestou jsem se dozvěděl, že kniha trempinku od Britta by měla vyjít v roce 2014 a tam už bychom měli být zapsáni. Když jsme poté zdolali výšlap mezi poli a sešli jsme k rybníku, tak jsme se rozhodli jít zrovna k Jirkovi ,, Pod Jasanem“ abychom měli místo k sezení, protože v pátek bývalo značně narváno. Měli jsme pravdu i štěstí. Objednali jsme si pivko a sedli jsme si venku, abychom si dali doutníček. Pak jsme se přesunuli dovnitř a zabrali jsme volná místa. Seděli jsme u stolu u správce z tábora a byli tam i nějací starší trampové a tak jsme se začali bavit o všem možném a při tom jsme poslouchali jak se béká. Čas rychle utíkal a než jsme se nadáli, tak bylo něco po 3 hodině a tak jsme zaplatili a šli jsme se uložit. Venku už začínalo svítat a tak se nám šlo dobře. Na Doupatech jsme si rozdělali spacáky a zalezli. Míra si ještě dal studený špekáček a já si zakouřil a pak už jsme spali.

            V sobotu jsme se probudili do krásně slunečného dne. Zašel jsem pro dřevo a pak se pustil do opravy a vyčištění ohniště. Když to bylo hotové, tak jsme si udělali kafe a opekli si párky. Po snídani jsme se rozhodli, že se zajdeme podívat na Bagounov a projdeme si naší obvyklou trasu. U studánky jsme doplnili vodu a pak už jsme šli. Cestou jsme probírali běžné věci a divili se, jak se to tu zase změnilo. Na řetězech jsme chvíli poseděli a kochali se pohledem do krajiny a vychutnávali si klid. Když jsme potom došli na Bagounov, tak jsme se divili, jak se to tam změnilo. Byla udělaná nová zástěna, která je mimochodem moc pěkná a tak jsme si vzali cancák a začali si ho pročítat. Prošli tak nějací amatérští horolezci (ani nevěděli jak se zdraví). Potom jsme pokračovali na Supí hnízdo, kde jsme si udělali tradiční společnou fotku a pak jsme pokračovali dál směrem na Hvězdu. Celkem jsme se divili, že nepotkáváme moc lidí, ale to nám vůbec nevadilo. Na Hvězdě jsme se divili, že je zavřený stánek a tak jsme si pivo dali z restaurace. Měli na výběr buďto Plzeň anebo výborného Opata, takže volba byla jasná. Sluníčko krásně svítilo a tak jsme v klidu poseděli venku a pozorovali lidi. Když jsme dopili, tak jsme vyrazili Kovářovou roklí zpátky na Doupata, abychom si dali oběd. Cesta byla klidná a u věcí jsme byli za chvíli. Rozdělali jsme oheň a začali si chystat jídlo. A protože jsme toho v noci moc nenaspali, tak jsme se po jídle natáhli na sluníčku a na chvíli si zdřímli. Když jsme se probrali, tak byl akorát čas vyrazit na hokej, protože nás čekal důležitý souboj s bratry Slováky (bohužel jsme prohráli). Když jsme přišli k Jirkovi, tak jsme hned na uvítanou dostali panáka slivovičky. Po hokeji si k nám na chvíli Jirka přisedl a pokecali jsme. Dozvěděli jsme se, že v noci byli -3. Pak už se začalo zase hrát na kytaru a tak jsme poslouchali. Při tom jsme se vrátili k tématu o prodlouženém čundru do České Kanady. Nakonec jsme rozhodli, že se uskuteční 4. 7. – 8. 7. 2012. Bližší podrobnosti jako trasu, čas odjezdu apod. ještě upřesníme. Nakonec, když bylo asi půl dvanácté jsme vyrazili nocovat. Byla o poznání větší tma než včera, ale to nevadilo. Na Doupatech jsme zalezli do spacáku a usnuli jsme.

Ráno nás probudil zpěv ptáku něco po šesté. Když jsme se vyhrabali ze spacáků, tak jsme rozdělali oheň a postavili vodu na kávu. Při tom jsme se pustili do přípravy snídaně. Po snídani jsme se pustili do balení a Mírovi se začaly vracet střevní problémy, ale mohlo to být i z paštiky, která už s ním taky nějaký ten čundr absolvovala. Nakonec to zvládl a vše dopadlo dobře. Po zabalení jsme pomalu vyrazili na cestu k vlaku. Cestou jsme probírali uplynulí čundr a pomalu se začali těšit na Českou Kanadu. Nevěděli jsme, v kolik nám to jede a tak jsme nikam nespěchali. V Polici jsem se zastavil v cukrárně a koupil si doping na cestu do Žďáru. Pak už jsme jenom vyšlápli kopec na Zděřinu a pak už jen po cestě na zastávku. Na to kolik bylo hodin nás překvapilo, jaký byl provoz. U vlaku jsme zjistili, že nám to jede za 15 minut což nás potěšilo. Ve vlaku v Polickém tunelu nás opět otravoval starý známí úchylák a pak už byl klid. Čundr jsme zakončili v Náchodě, když jsme vystoupili z vlaku a pak jsme si ještě navzájem prohodili fotky, co se nám podařili nafotit.

Martin